Vzala jsem si skvělého muže a žijeme odděleně. Viktor má ještě dva bratry, což znamená, že moje tchyně má tři syny a všichni jsou ženatí. Anna je velmi aktivní žena. Od dětství byla zvyklá vládnout svým synům a nyní se snaží neztratit své pozice tím, že aktivně zasahuje do života svých synů. My snachy to s ní nemáme jednoduché.
Nehledě na to, že ona je ten typ člověka, který si myslí, že by člověk měl vždycky poslouchat starší, i když říkají nesmysly. Přesto je strašně spořivá. A její oblíbenou činností je jezdit od jedné synovy rodiny ke druhé na kontroly. To vše dělá proto, aby zkontrolovala, zda zeťové vedou dům správně a jako obvykle špatně, aby jim mohla poradit.
Kdyby dávala opravdu dobré rady, a klidně, bylo by to jiné. Ale ona je impulzivní a netrpělivá. Uvidí, že něco není v pořádku – okamžitě vydává pokyny, a to takovým tónem, že nezbývá než mlčet, nebo ještě lépe, zapsat si její neocenitelné rady za ni. Vydržet to všechno je nemožné.
Nedávno přišla řada na nás – přijela k nám Anna a začala nám představovat svůj řád. Lžíce a vidličky musí mít položené tam, kde se jí líbí, tedy dole, protože je malá. A my v rodině jsme všichni vysocí, dáváme je raději nahoru. Polévku na mase nemůžete vařit pořád – jsou to vyhozené peníze.
Je lepší vařit na zeleninovém vývaru a nevadí, že všichni rádi jíme maso a peněz je dost. Pořád všechny obchází a zhasíná světla v bytě, že musíme šetřit světlem. Přijdu z obchodu a vyhazuju pytlíky, ale tchyně okamžitě spěchá k odpadkovému koši a vytahuje je zpátky, i když je pytlík špinavý. Protože se přece dají vyprat a znovu použít. Nechápu proč, když je v obchodě dávají zadarmo.
Nejhorší, co mi poradila – sešít děravé ponožky dohromady, protože je to velmi úsporné a tak čtyři páry se dají nosit několik let. Ale to je taková hloupost – máme přece peníze. Můj manžel má vysoký plat a já také. Můžeme si dovolit koupit všechno nové. Proč byste to dělali? Chování vaší tchyně je podivné a nelogické. Navíc ji nelze vyhodit z domu a těžko se s ní smiřuje.
Kdysi dávno manžel vyprávěl o svém dětství. Říkal, že žili velmi chudě. Tchýnin manžel žil sám pro sebe, rodina se o něj příliš nestarala. Ve skutečnosti na sebe táhla tři syny a byla stále závislá na manželovi. Není tedy divu, že má teď takovou úzkost.
Snažím se držet a být k manželově matce co nejzdvořilejší, ale nevím, jak dlouho mi to ještě bude stačit. Jak mám s takovým člověkem komunikovat?
