Jednoho nedělního dne jsem to nevydržel a pozval jsem se na návštěvu k synovi a snaše. Měla jsem dobrou náladu, ale když snacha otevřela dveře, uviděla jsem něco, co se mi nelíbilo. Anna mi ani nenabídla čaj, rozloučila jsem se a už na ulici zavolala synovi.
Syn mě představil své přítelkyni. Přijal jsem ji vřele: milá, společenská, skromná. Bylo mi trochu nepříjemné, že nepustila telefon z ruky a při účasti v rozhovoru ještě stihla komunikovat s několika přáteli, někdy i mimo téma tím, že odpovídala na mé otázky. Po večeři však pomohla uklidit stůl a rozloučili jsme se.
Uspořádali skromnou svatbu, mladý pár neměl kde bydlet, a tak jsme jim navrhli, aby zatím zůstali u nás. Ale po několika měsících nám Anna oznámila, že čeká dítě, a my jsme se s manželem rozhodli pronajmout jim byt, aby, až se dítě narodí, mohli náš syn a snacha bydlet odděleně od nás.
Našli jsme pro ně útulný jednopokojový byt, zaplatili jsme půl roku předem a tímto způsobem jsme udělali dárek pro mladé u příležitosti narození dítěte.
Můj syn se narodil včas a my jsme byli velmi šťastní. Nemohl jsem se dočkat, až si s ním pohraju, ale ani syn, ani snacha nás nepozvali a po telefonu nám řekli, že je všechno v pořádku a že se vším zabývají.
Jednu neděli jsem to nemohla vydržet a pozvala se k hostům. Anna řekla, že mě vždy ráda navštívila, a ten syn byl toho dne povolán do nějaké naléhavé práce a spěchal tam, aniž by věděl, jak rychle.
V dobré náladě jsem vstoupil do jejich bytu, ale když moje snacha otevřela dveře, málem jsem spadl na práh. Dokonce i ze schodiště bylo vidět, že se v bytě děje něco neuvěřitelného. Věci se rozptýlí, celá chodba v botách, posunuté kryty a špinavá podlaha. To vše bylo naprosto ne jako řád a útulnost, které jsme si s manželem všimli, když jsme mluvili s majiteli bytu. Kuchyně byla pokryta špinavými pokrmy, kamna nalila polévkou.
Dcera ji přivítala bez emocí, mávala rukou na dětskou postýlku, kde syn praskal, a začala reagovat na „naléhavou“ zprávu na telefonu.
Šel jsem k vnukovi a všiml jsem si, že před několika hodinami musel vyměnit plenku. Mezitím její snacha mluvila s někým po telefonu.
Anna mi ani nenabídla čaj, rozloučila jsem se a zavolala jsem synovi na ulici. Už jsem s ním nemluvil a ptal se, jak by mohli byt přivést do takového stavu.
Můj syn byl uražen a odpojen. Doufám, že společně konečně zorganizují místo, kde žijí, není to příjemnější vidět hory odpadků a špinavých jídel kolem nich?
