Musím vám něco říct. Jsem těhotná. Od Leshiny kamarádky, svědkyně na naší svatbě.

Čtyřiapadesátiletá Vira žila se svým synem, třicetiletým Oleksiem. Bydleli v malém dvoupokojovém bytě. Věra spala v malé místnosti, kde rodiče skladovali nepotřebné věci – jakési skladiště – a její syn spal v jediné ložnici. V obývacím pokoji měli starý příborník se servisem, starý koberec, který pocházel od Věřiny babičky, a rozpadlou pohovku. Matka se synem nebyli chudí – Oleksij pracoval jako programátor a Vira jako účetní, takže jim na živobytí stačilo. Jednoho dne přivedl Alexej za matkou svou přítelkyni Jelizavetu. Dívka pracovala jako konzultantka v obchodě s kosmetikou a pronajala si byt – pocházela z jiného města. Věře se synova vyvolená líbila. Líza působila jako klidná, dobře vychovaná a zodpovědná dívka. O pár měsíců později se Líza a Líza vzaly. Dívka se nastěhovala k Lešovi a jeho matce (uvědomili si, že by si pro začátek neměli pronajímat byt; rozhodli se našetřit, koupit si alespoň jednopokojový byt a pak uvažovat o dítěti). Najednou si Věra začala všímat, že něco není v pořádku: Líza byla často bledá jako list papíru, něco divného se dělo s její chutí k jídlu a bylo jí neustále špatně…

Pak se Vera rozhodla promluvit si se snachou u stolu. “Samozřejmě, že není těhotná,” přerušila rozhovor Leša, “dítě teď neplánujeme. Ale Líza se dívala na podlahu, jako by něco skrývala. “Dobře,” přerušila rozhovor, “musím ti něco říct. Jsem panna. Od kamarádky Leshy, svědkyně na naší svatbě… Vyšlo to najevo omylem. Všechno se to stalo ještě předtím, než jsme se s Leshou vzali. Seznámil nás…” “Ano, udělal pro Leshu dobrou práci,” řekla Vera, “seznámil Leshu s Lisou a udělal mu dítě. Jsem unavená, promluvíme si zítra,” a s tím Věra odešla do svého pokoje. Druhý den, když byla snacha v práci, si Vera sbalila všechny věci a tašky postavila ke dveřím. Čekala na svou snachu. Nejdřív přišla z práce Lesha a pak Lisa. “Podáme žádost o rozvod,” řekla tchyně. Lisa byla zmatená. Vyletěla z bytu v dopravní zácpě. Byla pryč asi hodinu, pak se vrátila s jídlem – grilovaným kuřetem a veverkou.

– Usmíříme se,” řekla tchyni a položila láhev na stůl. Pak si Věra najednou uvědomila, že se nezlobí ani na tu ubohou, nechtěnou dívku, ani na svého syna, ani na nenarozeného nevinného vnuka… Bylo jí teplo a s každým vypitým douškem jí bylo ještě tepleji. Lisa nepila ze zřejmých důvodů. Chvíli s Verou poseděla a pak odešla do manželova pokoje. Vera zůstala s lahví sama. Večerní popíjení se stalo tradicí. Lisa se každý den vracela z práce s jednoduchým nákupem. Vera si ani nevšimla, jak se dostala do závislosti. Když Lisu přijali do nemocnice do úschovy, tchyně si řekla, že si od snachy na chvíli odpočine (kolem Lisy bylo stále napětí). Ale to se nemělo stát! Vera nedokázala bez pití prožít ani den. Ráno jí bylo dobře, ale večer se na ni valila vlna úzkosti. Když se vrátila domů, snacha dál každý den pořádala tchýnin večírek. Vera chápala, že teď rychle sklouzává z kopce, ale nevěděla, jak to zastavit.

Beaucoup de gens partagent leurs histoires avec nous pour savoir ce que les autres en pensent. Si vous avez une opinion ou une suggestion concernant cette histoire, veuillez l'écrire dans les commentaires Facebook.

Related Posts