Tetu Věru znám už dlouho, protože je sousedkou mých rodičů už deset let. Jednoho dne jsem spěchala na návštěvu k mamince a tatínkovi a potkala jsem sousedku. S ustaraným výrazem si prohlížela nějaké papíry. Všimla si mě a zavolala na mě: -“Iro, moje oči už nejsou k ničemu. Můžeš mi tady pomoct? Právě jsem dostala účet za komunální služby a nemůžu rozeznat čísla. Kdybys mi mohla pomoci s platbou, byla bych ti moc vděčná. V těch terminálech se vůbec nevyznám. Zatímco jsem studovala papíry, teta Vera vytáhla z kapsy účet a podala mi ho. -“Stačí to? Ve skutečnosti byla částka, kterou jsem dlužil, sedmkrát vyšší než peníze, které mi dala.
Ale rozhodla jsem se udělat dobrý skutek a zaplatit ji sama. Věděla jsem, že ta žena teď žije sama a snaží se vyřešit věci sama. Přinesl jsem jí stvrzenku a byl jsem si jistý, že si ani nevšimne, že jsem jí přidal peníze. Ale o tři týdny později se u mých dveří objevil mladý muž s touto účtenkou. Představil se jako syn tety Very, který se nedávno vrátil z práce v zahraničí. Vrátil mi peníze a srdečně mi poděkoval. Pán jedná záhadnými způsoby. Zdá se mi, že celý tento příběh byl naplánován shora. Nyní jsme s Ivanem ve velmi úzkém kontaktu. Není jasné, k čemu to povede.
