Petrovičovi bylo 60 let a seděl v baru se svými starými přáteli, velmi šťastný. Jak by to mohlo být jinak, když se Petrovič rozvedl se svou pětatřicetiletou manželkou a našel si novou ženu, mladou Leru, které bylo teprve 24 let. – “Tak chlapi, jdeme, už je pozdě. Každý jde za svou starou ženou a já jdu za svou Lérou. Zazvonil telefon a Petrovič to zvedl: -Ano, miláčku. Samozřejmě, jdeme do klubu, pak ti koupíme nějaké nové věci. Petrovič měl na sobě úzké džíny a mladistvé tričko, které neodpovídalo jeho věku.
O několik měsíců později se staří přátelé znovu setkali v baru: – “Proč jsi tak smutný, Petroviči, nebo tě manželka uložila do postele? Vždyť oni nic nevědí. Pletou si Austrálii s Rakouskem, nevědí, kde je jižní a kde severní pól, neznají základní věci z dějepisu… -Proč musíte s manželkou procházet školní osnovy? Lera je krásná, ale když otevře pusu, upadnou jí uši, nedokáže dát dohromady dvě slova, má nulové znalosti. Musím ji začít učit.
Jinak je to trochu zmatek. O pár měsíců později se přátelé znovu setkali, ale tentokrát byl Petrovič ještě smutnější než předtím: “Mluvíš s mou bývalou ženou, s mou Aňou. Možná by ses jí mohl zeptat, jestli by mi mohla odpustit a vzít mě zpátky do rodiny… Už nemůžu vydržet být s tímhle pacifikátorem, duše mě táhne zpátky k Aňi. -Petroviči, nezlob se, ale tvoje Aňa chodí s dobrým mužem, našeho věku. Je to bohatý, velmi inteligentní muž a všechno jim klape. Takže je lepší ne… Vrať se k Lerě, k tomu, co sis vybrala na stará kolena.
