Služebná musela servírovat slavnostní večeři a neměla kam vzít svého čtyřletého syna. Magnát, pro kterého pracovala, věděl, že je svobodná matka, a tak jí dovolil vzít chlapce do domu. Mladá matka musela často pracovat od časného rána do pozdní noci a cítila se vůči dítěti provinile. Srdnatý magnát si všiml, v jak obtížné situaci se jeho služebná ocitla, a tak jí ve svém sídle připravil pokoj, aby tam mohla s dítětem žít. Služebná však odmítla: “Děkuji, pane, ale to nemusíte dělat. Obávám se, že bych vám i vaší rodině způsobila nepříjemnosti.” “A co se stalo? Poté, co slyšel odpověď služebné, se magnát rozhodl nenaléhat. Respektoval její rozhodnutí a od té doby tuto otázku neotevřeli.
Pravdou je, že se služebná obávala, že si její malý syn všimne rozdílu mezi jejich rodinou a rodinou magnáta a že jejich chudoba poškodí jeho sebevědomí. Sídlo mělo mnoho ložnic, všechny se sprchou a toaletou. A koupelna byla větší než celý jejich dům! Jednou magnát uspořádal slavnostní večeři, na kterou pozval stovky hostů. Služebná musela celou akci obsluhovat. Její dítě však nemohlo zůstat do půlnoci samo, a tak ho požádala, aby ho přivedla do sídla. Když se do magnátova sídla začali sjíždět hosté, přivedla svého syna do koupelny, kterou majitelé používali jen zřídka. Položila před něj talíř s masovými závitky, které koupila ráno cestou do práce. Když syn služebné vstoupil do koupelny, byl ohromen, jak je luxusní.
Mramorová podlaha a umyvadlo zářily čistotou a on poprvé uviděl koupelnu. Služebná mu řekla, že je to zvláštní místo, řekla mu, aby se posadil, a šla obsluhovat hosty. Chlapeček se posadil na mramorovou podlahu, začal jíst masové rohlíčky a zpíval si přitom své oblíbené písničky. Kolemjdoucí magnát se zeptal služebné, kde je její dítě. Ta byla v rozpacích a odpověděla, že si hraje na zahradě. Magnát přikývl a šel chlapce hledat. Na zahradě nikoho nenašel, a tak se rozhlédl po ložnicích, kuchyni a chodbách, když najednou uslyšel z koupelny zpívat malého chlapce. S údivem zjistil, že chlapec zpívá a jí v koupelně. Magnát se ho zeptal: “Proč tady jíš, mladíku? Víš, co je to za místo?” Chlapec odpověděl: “Moje matka říkala, že tento pokoj je zvláštní, že ho pro mě připravil majitel tohoto domu.
Dáte si housku?” Když magnát uslyšel chlapcovu naivní odpověď, přikývl a usmál se. Pak se posadil na podlahu koupelny vedle chlapce. Z nějakého důvodu si vzpomněl na své dětství. Jeho rodiče byli chudí a živořili v bolestech. Po několika minutách se magnát vrátil do jídelny, kde probíhala hostina, a omluvil se hostům, že je nemůže bavit, protože má vzácného hosta. Poté vzal dva talíře s těmi nejskvostnějšími pochoutkami a odešel do koupelny, kde seděl chlapec. Posadil se na podlahu jako chlapec a začali společně jíst a zpívat. V jednu chvíli magnát chlapci řekl, že jeho matka je úžasný člověk a skvělá matka: “Musíš být na svou matku hodný, dítě. Měj ji rád a buď dobrým člověkem, až vyrosteš,” řekl magnát chlapci. V té době hosté zjistili, že majitel není nikde doma k vidění, a začali ho hledat.
Když ho našli zpívat v koupelně, rádi se přidali. Brzy už všichni zpívali písničky s dítětem. Díky tomuto gestu se chlapec přesvědčil, že jeho matka je velmi vážená osoba, a cítil se jako nejšťastnější dítě na světě. Po letech chlapec vyrostl a stal se úspěšným podnikatelem. Měl vlastní mnohamilionové obchodní impérium a postavil si dům s koupelnou, která vypadala přesně jako ta, kterou viděl v magnátově sídle. Byl také velmi štědrý a často anonymně daroval peníze různým charitativním organizacím. Mnoho jeho kolegů se ho ptalo, proč koná dobro anonymně, a tak jim to vysvětlil: “Nikdy nezapomenu, že před mnoha lety jeden magnát a jeho elitní hosté zapomněli na své vysoké postavení, aby ochránili city čtyřletého chudého chlapce. To, co se zdá jako maličkost, má na nás často velký dopad… Pamatujte si to!
