S Andrewem jsem se seznámila na večírku u kamaráda. Pozval mě na procházku, pak do kina a tak jsme spolu začali chodit. Pronajala jsem si byt a Andrew bydlel se svou matkou. Uplynulo několik měsíců a můj přítel mě požádal o ruku. Vzali jsme se, ale tchyně mě neměla ráda, tak mě pořád poučovala.
Tvrdila, že neumím vařit a že její syn chodí do práce hladový a v nevyžehlených košilích. Svého manžela jsem měla moc ráda a vždycky jsem se o něj starala, ale tchyni to nestačilo. Takhle to šlo několik let, pořád byla s něčím nespokojená, ale já jsem mlčela a nikdy jsem si manželovi nestěžovala. všechno se to stalo před novým rokem. Chtěli jsme ho strávit s přáteli, ale tchyně mi zavolala a řekla:
– Jsem nemocný, potřebuji pomoc. Ať Andrew přijde za mnou! Musel jsem zůstat doma sám a čekat na něj. Čekala jsem deset dní a manžel se ani jednou neozval. Ani se nezeptal, jestli jsem v pořádku. Když jsem mu zavolala, odpověděl rychle a suše: – Mámě není dobře, neotravuj mě! Vrátím se, až bude mamince lépe. Už mi zbytečně nevolej! Ale pak zavolal: – Já domů nejdu!
Jestli chceš, můžeš se přestěhovat k mé matce. Milovala jsem svého muže a souhlasila jsem se vším, jen když budu s ním, a tak jsem si sbalila věci a šla k nim. Když jsem zjistila, že budeme mít dítě, a tchyně se to dozvěděla, udělala kolem toho velký povyk. Nakonec mě vyhodila z domu, protože věděla, že jsem těhotná. Když si to manžel rozmyslel, řekl:
– Nejsem připraven být otcem. Máma je nemocná a tady je ještě dítě. Naše manželství mi vůbec nedovoluje věnovat se rodině. Zapomněla jsem na mámu. nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu děje, ale byla to pravda. sbalila jsem si věci a odjela. Šla jsem za mámou.
Díky Bohu, že se mě ujala. Žila jsem tam, dokud jsem se nemusela vrátit do práce. Manžel mi posílal alimenty, ale odmítal se s dcerou stýkat. Tchyně řekla, že nemá žádná vnoučata.
Bylo mi líto, že se ke mně takhle chová. Uplynulo deset let a moje bývalá tchyně se objevila na prahu mých dveří. Celá v slzách se držela zdi. Nechtěl jsem ji pustit dovnitř, ale začala se sunout po zdi, tak jsem ji musel pozvat dovnitř. spravedlnost ji nakonec dostala. Můj bývalý manžel si našel takovou ženu, že tchyně nemohla ve vlastním domě říct ani slovo.
Přišla za mnou s prosbou, abych se s dítětem, její milovanou a jedinou vnučkou, vrátila k bývalému manželovi. Samozřejmě jsem ji vyslechla, ujistila se, že je v pořádku, a pak ukázala na dveře. Pak jsem radostí poskočila. Chcete říct, že je to špatně?
Já vím, ale v tomto případě by to tak mělo být. Upřímně řečeno, po jejím příběhu jsem se cítila lépe. Nejsem špatný člověk, jen jsem zažil příliš mnoho špatného.
