Andrewovi je 42 let, s manželkou se rozvedli ještě předtím, než jsme se seznámili, takže s jejich rozchodem nemám nic společného.
Andrew nerad mluví o své bývalé ženě, nechce vzpomínat na svůj předchozí život. Manžel opustil manželku a děti jejich domov, vzal si s sebou jen auto. Platí výživné a také dává peníze na veškeré výdaje spojené s dětmi. Vzali jsme se před rokem a bydlíme v mém bytě.
Oba dobře vyděláváme, takže plánujeme stavbu domu, protože já sním o velké rodině. Chtěla bych mít alespoň dvě děti a nejlépe tři. Chápu, že nejsme mladí a musíme jednat rychle.
Ale už je to rok a děti stále nejsou. Začala jsem mít obavy a šla jsem k lékaři. Na Andrewa si nestěžovala, protože už má děti. Já jsem naopak podstoupil důkladné vyšetření za velkou sumu peněz.
Lékaři mi řekli, že jsem naprosto zdravá, a požádali mého manžela, aby také podstoupil nějaké testy. A jaké bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděli diagnózu, že můj manžel nemůže mít děti.
Andrew tomu zpočátku nevěřil, ale pak se vše geneticky potvrdilo. Andrew bohužel není otcem svých tří dětí. Je to pro něj opravdový šok, protože se svou ženou žil 18 let a tři děti nejsou jedno dítě, o kterém se dá mluvit jako o náhodě.
Manžela to tak zarmoutilo, že teď říká, že se nedá nikomu věřit, a dokonce se chce se mnou rozvést, protože ví o mém snu stát se matkou. Chápu ho a podporuji ho, jak jen mohu, přiznávám, že mě tato pravda také velmi rozesmutnila.
Ráda bych našla ta správná slova, kterými bych manžela podpořila, ale nevím, co říct a jak se v této situaci zachovat.
