Dlouho jsme s manželem bydleli u jeho rodičů, abychom nemuseli utrácet za nájem a mohli si našetřit na vlastní byt. A nakonec se to před půl rokem podařilo – koupili jsme dvoupokojový byt ve velmi slušné čtvrti. A jakmile jsme ho zrekonstruovali a pěkně zařídili, rozhodli jsme se uspořádat kolaudační večírek a pozvat blízkou rodinu a přátele.
Mezi hosty byla i manželova o dva roky starší sestra. Než jsme se nastěhovali, bydleli jsme spolu. Byt se jí moc líbil, chválila interiér a prohlížela si každý detail. Bylo nám to trochu nepříjemné, ale příliš jsme se tím nezabývali.
O týden později nás přišla navštívit a požádala nás, abychom ji nakrmili. Měla jsem velkou radost, protože se mi po ní stýskalo a chtěla jsem si s někým popovídat. Kromě toho jsem měl doma spoustu pamlsků, které jsem jí mohl dát. Ale o několik dní později se objevil důvod k obavám.
Manželova sestra k nám začala chodit každý den a bylo to velmi nepříjemné. Vždycky měla hlad a snědla všechno naše jídlo. Vůbec jí to nevadilo a cítila se jako doma: dostala a snědla, na co měla chuť, dokonce mě požádala, abych uvařil něco speciálně pro ni, protože ten den chtěla něco speciálního. Každým dnem mě to znepokojovalo víc a víc.
S manželem jsme se jí snažili naznačit, že není dobrý nápad jezdit k nám tak často. Ale marně. Jednoho krásného dne jsme se s manželem rozhodli, že pokud se všechny potraviny v lednici zkazí ve stejný den, nebudeme nic vařit. Začali jsme jíst venku nebo si objednávat jídlo na donášku.
A když nás znovu navštívila sestřina žena, našla prázdnou ledničku. Měla tu drzost mě obvinit, že jsem neuvařil večeři. Ale pak našla šproty na vzdálené polici. Bohužel se ukázalo, že jsou prošlé, a sestře se podařilo celou sklenici promáčknout, takže se pořádně otrávila. Bylo nám jí moc líto, ale bylo nám to ku prospěchu a přišla k nám.
