Když jsem se vdávala, neviděla jsem na svém snoubenci absolutně žádné chyby.Zdálo se mi, že je splněním mých snů, neviděla jsem na svém budoucím manželovi žádné zápory ani chyby.
Ano, láska mě zaslepila. Naštěstí jsem měl rozumné rodiče, jinak bych teď žil na ulici s malým dítětem. Po maturitě mi rodiče dali byt, ve kterém jsem hned začal bydlet. Byl odkázán tátovi, ale to mi vůbec nevadilo. Manžel neměl nic, žil s maminkou sám.
Po svatbě jsme se rozhodli přestěhovat se ke mně. Po nějaké době jsme zjistili, že potřebujeme více prostoru, protože jsme začali uvažovat o dítěti. Bohužel můj otec byl proti prodeji mého bytu.Prohlásil, že si můžeme dělat, co chceme, ale byt je psaný na něj a on s prodejem nesouhlasil. V tu chvíli jsme se na něj velmi rozzlobili. Museli jsme si ten byt pronajmout a sami jsme si vzali hypotéku.
Z nějakého důvodu jsme nový byt odkázali mé tchyni. Tehdy jsem o tom příliš nepřemýšlel.Prostě jsem svého muže vnímala jako božstvo a ve všem ho poslouchala.Brzy se nám narodilo dítě. Na mateřské dovolené jsem strávila jen rok, pak jsem šla do práce, abych pomohla manželovi splácet půjčku. Už mě nebavilo běhat za manželem po domě jako pes.
Uklízela jsem po něm jako malé dítě a po práci jsem unaveně postávala u kuchyně a vytírala podlahu, zatímco on mě chválil, zatímco ležel na pohovce. O víkendech jsem trávila čas sama s dítětem a manžel si chodil odpočinout ke známým.Uvědomila jsem si, že si mě přestal vážit.Začaly hádky a rvačky.
Jednoho dne jsem to prostě nevydržela a odešla od něj.Po rozchodu jsem si prostě nedokázala nic nárokovat. Byt byl přece odkázán tchyni, i když jsem také splácel úvěr. Manžel pracoval načerno, takže jsem dostávala almužnu na alimentech, a bylo dobře, že mi táta tehdy nedovolil byt prodat, protože jsem se tam mohla s dítětem vrátit.
A o něco později se ukázalo, že moje bývalá tchyně vyhodila mého bývalého manžela z bytu a nastěhovala se tam se svým milencem.Teď už mému bývalému nezbylo nic a tchyně začala nový život.
