Považovala jsem své manželství za šťastné, dokud se manžel nevrátil z práce a neoznámil mi, že odchází.Nechtěl mi vysvětlit důvod, což mě štvalo nejvíc. Neměl žádnou jinou ženu a málokdy jsme se hádali. Prostě se rozhodl odejít a já jsem pak zůstala sama s naším synem Martinem.
Můj bývalý manžel platil výživné, ale v minimální výši. S dítětem se vídal zřídka, ale to mi nevadilo, protože jsem si začala budovat vlastní život.Potkala jsem jiného muže a začali jsme spolu chodit. Vůbec mu nevadilo, že mám pětiletého syna z předchozího manželství.
Tak jsem se podruhé vdala a nastěhovala se ke svému novému partnerovi. Pronajali jsme si můj jednopokojový byt a já svému druhému manželovi porodila dalšího syna Johna.Dalších osm let uplynulo v klidu a harmonii. Jednoho dne se manžel vrátil z práce a oznámil, že odchází. V tu chvíli jsem málem propadla hysterii.
Jak je možné, že se mi to zase děje!Řekl, že ztratil hlavu kvůli své kolegyni z práce a že už nedokáže skrývat své city k ní.Oznámil, že bude platit výživné, ale že se budu muset z bytu odstěhovat. Ještě že jsem měl vlastní jednopokojový byt.
Nechtěla jsem opustit svého druhého manžela šťastná a zamilovaná. Už jsem jednou takovou situací prošla, ale život mě něco naučil.Oznámil jsem mu, že jeho dítě bude žít s ním.On sám si syna moc přál, tak ať ho teď vychovává.
Není fér, že on bude žít svůj nový šťastný život s jinou ženou a já s sebou musím tahat dvě děti bez práva zařídit si vlastní život.
Řekla jsem mu, že udělám to, co mi slíbil, tedy že budu platit výživné a několikrát týdně se budu se synem stýkat. Bývalý manžel si začal stěžovat, že to s dětmi neumí, že to není správné a že by u dítěte měla být vždy přítomna matka.Intuitivně tuším, že proti takovému uspořádání je jeho nová přítelkyně a ne on sám, ale za svým názorem si stojím, protože pokud se rozhodl pro rozchod, tak ať si nese důsledky tohoto rozhodnutí.
