Myslela jsem, že takové příběhy se objevují jen v ženských seriálech. Nemyslela jsem si, že se někdy stanu hrdinkou takového příběhu.Hned po narození mého druhého dítěte opustil rodinu manžel. Dcery jsem vychovávala sama, i když to bylo velmi těžké.
Nejprve jsem dětem řekla, že jejich otec odešel za prací, ale pak jsem připustila, že se už nikdy nevrátí.
Nevím, jak se tehdy dcery cítily, ale střídavě jen plakaly nebo mlčky chodily kolem. Takhle to trvalo dobrých pár let. Byla jsem na manžela hodně naštvaná, pořád jsem si v hlavě přehrávala slova, která bych mu řekla, kdyby najednou přišel domů, ale on nikdy nepřišel.
A nikdy jsem se znovu nevdala, už jsem lidem nevěřila. Uplynulo mnoho let, dcery už mají vlastní děti a já jsem zůstal na vesnici, pracoval jsem v kanceláři a ve volném čase jsem obdělával malý pozemek.
Tento životní styl se mi líbil, měl jsem klid a pohodu, zvláště když se dcery odstěhovaly samy. Jednoho dne mi zavolal jeden muž. Řekl, že by si ode mě rád koupil domácí zavařeniny, a domluvili jsme si schůzku. V určený den přijel starým autem.
Přistoupil ke mně s úsměvem na tváři a vytáhl balíček. Otevřel jsem ho a byla v něm káva, sušenky a sladkosti. Byl jsem v šoku: kdo to byl? Když se mi představil, zjistila jsem, že je to můj manžel. Ani jsem nevěděla, co mu mám říct, i když jsem si tento okamžik vždycky předem představovala.
Byl to nejkratší rozhovor, jaký jsem kdy v životě vedla. Nehodlal si koupit konzervy, otočil se a odešel a já ho dohonil, abych mu předal balíček, který přinesl po tolika letech své nepřítomnosti.Opravdu čekal, že se mu vrhnu do náruče a budu plakat?
Zavolala jsem dcerám a upozornila je na to, co se stalo. Jak se ukázalo, ne nadarmo: pod podivnými záminkami je chtěl navštívit i jejich otec. Když odjížděl, byly ještě děti a samozřejmě ho nechtěly vidět. Co si asi myslí člověk, který opustí rodinu a vrátí se s plechovkou kávy a sladkostmi?
