Pojďme k moři na Krym. Chci se vedle tebe válet na slunci. Sbalili si věci, zavřeli pekárnu a odjeli. Každý den chodili na pláž, koupali se a jedli zmrzlinu. Anna na chvíli zapomněla, že jí zbývá jen velmi málo času. Jednoho dne stáli na balkoně a Anna řekla manželovi své poslední přání: “Pamatuješ si, jak jsi chtěl objet svět? Tak prodej naši pekárnu a jeď. Nikdy jsi ji nechtěl otevřít, trvala jsem na tom. Tvůj život musí jít dál, nemusíš stát na místě. Nemusíš žít život, o kterém jsi nikdy nesnila. Najdi si ženu, kterou miluješ, prosím, neuzavírej se do sebe.
Neubližuj našim děvčatům, přežijí mou péči. Mluv s nimi, často je navštěvuj. Nezapomeň o mně vyprávět vnoučatům, nechci, aby na mě zapomněla. A vždycky si pamatuj, že tě mám ráda! Saša svou ženu objal. Nemohl uvěřit, že se to děje právě jemu. O několik dní později se vrátili domů. V bytě na ně čekaly jejich dcery s rodinami. Nemohly s matkou mluvit bez slz. O několik dní později Anna opustila tento svět. Saša si otevřel pekárnu a vydal se na cestu kolem světa. Nebylo dne, kdy by na svou milovanou ženu nemyslel.
