Během svého života jsem slyšela mnoho různých příběhů o tom, jak tchyně škádlí své snachy. Nikdy mě však nenapadlo, že by mi tchyně mohla udělat ze života peklo. Bohužel přesně to se stalo; svou budoucí tchyni jsem potkal, když jsme Lukáše vezli na vojnu. Nevím proč, ale hned jsem si ji neoblíbil, i když jsem se jí velmi snažil zalíbit.
Bohužel moje snaha byla marná a po návratu z armády jsem se oženil s Lukem. Moje tchyně se neustále snažila svatbě zabránit.Řekla mému budoucímu manželovi, že jsem mu byla nevěrná, když byl pryč. Byla ráda, že mě Lukáš opravdu miluje a své matce nevěří. Moje tchyně se s manželem rozvedla už před mnoha lety.
Bydleli jsme s tchánem, který měl velký třípokojový byt. To však tchyni nevadilo, protože k nám neustále chodila, popichovala mě a urážela. Vyčítala mi, že nejsem dobrá hospodyně: neuklízím byt, neumývám nádobí a neumím ani vařit. Pravda byla taková, že jsem to všechno zvládala a docela úspěšně.Alespoň manžel ani tchán si na mě nikdy nestěžovali.
Později tchyně najednou snila o tom, že se stane babičkou. My jsme však chtěli žít trochu pro sebe. Pak začala tchyně všem kolem mě říkat, že nemůžu mít děti. Když se to Lukáš dozvěděl, šel si s matkou promluvit. Ta pak tvrdila, že jsem si to vymyslel já a že dělám všechno pro to, aby se s matkou pohádali.
chyně synovi neustále opakovala, že si vybral špatnou ženu. Lukáš však měl na věc neustále jiný názor Myslela jsem, že tahle hrůza nikdy neskončí. Tchyně se na mě chovala jako energetický upír. Neustále mě rozčilovala a často jsem plakala. Hodně mi kleslo sebevědomí. Chtěl jsem někam utéct, abych tu hroznou ženu už nikdy neviděl, a kvůli neustálému stresu jsem začal mít zdravotní problémy. Jinak byl můj život opravdu dobrý.
Nejdůležitější pro mě bylo, že můj manžel nevěřil své matce a stále mě miloval. Já jsem ho také velmi milovala. Měla jsem kolem sebe spoustu skvělých přátel a dařilo se mi i v práci. Jediným otravou v mém životě byla moje tchyně. Kvůli ní jsem se cítila bezcenná a vinná za všechno zlo světa. Urážela mě a ponižovala ve všech směrech. Když jsem byla v devátém měsíci těhotenství, tchyně vyvolala v rodině velkou hádku.
To, že jsem pod srdcem nosila dítě, jí bylo jedno. Nemohla jsem vydržet, když tchyně začala mou matku velmi ošklivě urážet. Došla mi trpělivost a řekla jsem: – Okamžitě vypadni. Už tě nechci vidět ani slyšet! -Tchyně byla velmi překvapená a skutečně odešla. Vážně jsem si promluvila s manželem a řekla mu: Už nikdy nechci vidět jeho matku. O nějaký čas později jsem porodila chlapce.
Tchyně má svého vnuka velmi ráda, ale už dva roky jsme se neviděly. Nebráním jí, aby se s vnukem vídala, ale nemám chuť s ní mluvit.Nikdy jí nedokážu odpustit, že mě šest let mého života trápila urážkami a ponižováním.
