Když jsme se s Jarkem brali, už jsme nebyli mladí. Jemu bylo 42, mně 36. Každý z nás už měl dobře zformovanou a nezávislou osobnost, měli jsme vlastní názory na život a vlastní pohled na věc. Prvních pár měsíců bylo opravdu nádherných. Cítila jsem se jako nejšťastnější žena na světě, protože jsem byla milována.Měla jsem motýly v břiše a každodenní závrať z lásky.
Postupem času tato euforie pominula a také jsem si zvykla na svůj nový status – “manželka”. Chtěla jsem pro něj být dokonalou manželkou. Přestala jsem chodit do posilovny a zanedbávala kurz angličtiny. Málokdy jsem chodila s přáteli do kavárny a častěji jsem seděla doma.
Přes den jsem uklízela, prala, žehlila a vařila. Naučila jsem se dělat výborné knedlíky a péct koláče, což jsem nikdy předtím nedělala.Začala jsem se hrabat v manželových záležitostech a snažila se mu pomáhat, i když mě o to nežádal. Když jsem překročila hranici, došla mému Jarkovi trpělivost. Na ten podzimní deštivý den vzpomínám, jako by to bylo včera. Jarek seděl u stolu s novinami a pil kávu a já jsem dělala sendviče.
Nakrájel jsem si sýr, salám a rajčata. Vše jsem úhledně naaranžoval na talíř vedle hromádky voňavých toastů. Jarek se na mě podíval a nervózně otočil stránku.O chvíli později vyhrkl:
“Pro koho to všechno řežete? Říkal jsem ti, že si chci jen dát kafe. Posloucháš mě vůbec nebo ne?Podívej se, co se z tebe stalo! Je to ubohé, je smutné se na to dívat! Byla jsi tak charismatická, silná a soběstačná, a za pár měsíců se z tebe stala žena v domácnosti a chováš se jako moje služka. Opravdu mi nemusíš sloužit, slyšíš?Nepotřebuji večeři o pěti chodech, sterilní záchodovou mísu a lesklou podlahu.Nejsi můj otrok a péče o mě a o dům se nemusí proměnit ve smysl tvého života.
Jsem jen jeho součástí. Prostě jsme se do sebe zamilovali a rozhodli jsme se vzít, abychom byli spolu. Vždycky blízko, ale ne pořád spolu. Každý z nás potřebuje mít své vlastní záležitosti, osobní prostor a vlastní život. Nemusíš do mě vrůstat. V takových chvílích tě nemám ráda. Takovou ženu nepotřebuju. Není to tak, že bych se do tebe zamiloval a vzal si někoho jiného. Nemusíš být teď lepší, natož dokonalý.Buďte sami sebou.
Tak, jak jsem si tě zamiloval.” Jarek se ani nenapil kávy, nechal noviny a šel se připravit do práce. Stála jsem ohromená a po tvářích mi tekly slzy. V tu chvíli jsem se cítila velmi ublíženě, ale když mé emoce opadly a já se trochu uklidnila, uvědomila jsem si, že můj manžel měl pravdu. Vyhodila jsem dort do koše, schovala tácky a vytrhala stránky z kuchařky.
Zavolala jsem své učitelce angličtiny a znovu se zapsala na hodinu.Pak jsem se oblékl a šel do tělocvičny. Po Jirkově ranním monologu jako bych se probudil. Od té doby už nejsem ani služka, ani kuchařka, ani žena v domácnosti. Od té doby jsem zase sama sebou a všechno se v našem životě vrátilo do normálu.
