Po většinu svého života pracovala paní Hanna ve škodlivé továrně ve svém rodném městě, což bylo jediné místo, kde se dalo slušně vydělat. Nikdy neuvažovala o změně povolání, protože v malém městě, kde žila, jednak nebyly jiné vyhlídky, jednak musela vydělávat peníze, aby uživila svého milovaného syna.
Na svého manžela se nikdy nemohla zvlášť spolehnout, protože už pár měsíců po svatbě, když zjistila, že se jejich rodina rozroste, si uvědomila, že hlavou rodiny je ona sama. Zajištění rodiny, výchova syna, skromné živobytí pro sebe – všechno spočívalo na jejích bedrech. Samozřejmě občas uvažovala o rozvodu, ale nakonec se rozhodla, že je pro dítě lepší mít jakéhokoli otce než žádného.
Díky tvrdé práci v továrně mohla paní Hanna poslat syna studovat do velkého města. Chlapec byl chytrý a toužil se rychle postavit na vlastní nohy.Byl úspěšný ve studiu, získal dobře placenou práci a byl pozván do hlavního města, kde se seznámil s dívkou, s níž se rychle rozhodl oženit.
Hanna neměla svou snachu příliš ráda, nelíbilo se jí, když manželé přijeli na návštěvu, a snacha se začala malému městu posmívat a neustále chodila s uraženým výrazem ve tváři, jako by byla vysoce postavenou aristokratkou. Zároveň žena věděla, že dívka pochází z jedné z předměstských vesnic.
Když Hanna dovršila 60 let, byla převezena do nemocnice. Ukázalo se, že příčinou byly dlouhodobé škodlivé pracovní podmínky. Brzy byla propuštěna z nemocnice, ale potřebovala pomoc s domácími pracemi.
Manžel s ní dlouho nebyl, a tak požádala o pomoc syna, ale ani ten jí nemohl pomoci, protože byl v zahraničí. Tehdy se paní Hanna rozhodla požádat o pomoc sousedku Kasiu, které slíbila, že jí zaplatí za pomoc na statku. Dobrosrdečná dívka se ujala pomoci zcela zdarma s tím, že starší žena “potřebuje peníze”.
Peníze brala jen na nákup produktů, z nichž vařila večeře. Hanna, cítící ohromný pocit vděčnosti, vytušila, že se čas krátí, a sepsala závěť, že její byt zdědí mladá sousedka. Nevedla ji k tomu žádná zášť vůči synovi, prostě jen logicky zhodnotila, že její dítě má vše, co potřebuje, a že levný byt na malém městě by mu k ničemu nebyl. Jednoho dne musela Kasia na čtrnáct dní odjet z města.
Protože věděla, že se její syn už vrátil na venkov, rozhodla se matka znovu zavolat a požádat o pomoc. V průběhu rozhovoru se svěřila své sousedce i s tím, že je dědičkou jejího bytu.Po chvíli telefon ztichl, až se ozval hlas její snachy, která rozhovor musela slyšet: – Když už nás vyškrtla ze závěti, ať se postará sama!”
– “Ticho,” zasyčel její syn. sykl její syn. hana trpělivě čekala, co syn řekne. maminko, pokusím se přijít, ale neslibuji to, protože v práci mi vyhrožují předčasným návratem z dovolené. no… – žena si nenechala žádnou naději, že by její syn přesto přišel. ze všech sil zaháněla myšlenku, že ten “předčasný návrat do práce” vznikl z jejích slov o závěti. tak se také stalo. Její syn ji nestihl navštívit….
