Rychle se zvedla a odešla. Když jsem ji u nás viděl podruhé, už tolik nespěchala, jen se zdráhala pozdravit. Když jsem se vrátil naposledy, seděla tiše v kuchyni a nehodlala odejít. Seděl jsem v pokoji několik hodin hladový, teprve když odešla, pustil jsem se do vaření večeře pro všechny.
Takhle by to nemělo být, proč sem chodí? Ke všemu máme garsonku, tolik lidí se sem ani nevejde. Žije s námi, respektive trochu s námi a trochu se svou matkou, manželova desetiletá dcera z předchozího manželství. Manžel svou dceru strašně miluje, považuje ji za svou spřízněnou duši. Kupuje jí krásné věci, chodí s ní do kina.
Hodně ho podporuju, jsem ráda, že mám tak dobrého manžela. Je to dobrý otec a jeho dcera je skvělá holka. Někteří rodiče se po rozvodu nechtějí starat o své děti a často neplatí výživné. Na druhou stranu Olek opravdu chtěl, aby dcera žila s námi. Teď, když jsem těhotná, vidím, že můj manžel bude tím nejlepším otcem.
Všechno by bylo opravdu skvělé, ale párkrát se stala situace, ze které jsem nebyla nadšená. Po návratu z práce jsem u nás doma několikrát potkal Olekovu bývalou ženu. Poprvé mě zcela ignorovala, pouze se rozloučila s dcerou a odešla. Podruhé pozdravila a dál se bavila s dcerou, jako by se nic nestalo. Asi po hodině odešla.
Seděl jsem zdrženlivě v pokoji, měl jsem docela hlad a nechtěl jsem před ní vařit, seděla v kuchyni. Nikdy jsem s ní nemluvila, a když si od nás odvede dceru, vidí se jen s manželem, já sedím v pokoji a ani nevycházím ven. Není to jedna z nejpříjemnějších žen. Mluvil jsem s Olekem, nevěděl úplně, jak reagovat, asi ho i trochu mrzelo, že to takhle vyznělo.
Věděl, že to není dobré, ale nechtěl dceři zakazovat kontakt s matkou. Já osobně nemám nic proti tomu, aby se kontaktovaly. Jediné, co mi vadí, je jejich kontakt v mém domě. Mohli by jít na procházku nebo někam na pár dní odjet.Já s ní nechci ani mluvit, manžel se taky nechce hádat.
Koneckonců, desetiletému dítěti nic neřekneme, je to ještě dítě, a to velmi hodné dítě. Nedávno jsme navázali dobrý vztah, jak bych ho mohl zkazit. Nechci být v jejích očích skutečnou macechou. Situace se začíná opakovat čím dál častěji, většinou sedím sama ve svém pokoji, dokud neodejde z našeho bytu, nechci nikomu nic dokazovat, snažím se nedělat si starosti, ostatně když jsem těhotná, neměla bych si dělat starosti.
Jen mi to není příjemné. Spíš by nikdo nechtěl mít doma bývalou lásku manžela nebo manželky. Bezvýchodná situace… Jak jí mám vysvětlit, že to není na místě? Nechci to říct nějak moc nevlídně, nejsem takový člověk, chci to udělat kulturně a s úctou k tomu druhému.
