Na začátku se moje žena snažila být ve všem dokonalá.Pracovala profesionálně a zároveň se zdokonalovala v domácnosti, starala se o zeleninovou zahrádku a pekla výborné koláče.
O několik let později se nám narodila dcera. Tehdy se naše finanční situace začala zhoršovat.Moje žena nepracovala, protože se starala o naši malou dceru, a já jsem přišel o práci. Nakonec jsme se rozhodli dát dceru do školky.
Podnik, kde manželka pracovala, byl zavřený, takže si musela hledat práci jinde. Začala obchodovat na trhu.Stála tam celý den v mrazu.Našel jsem si práci jako automechanik, ale i nadále jsme to měli těžké. Jednoho dne jsem přišel domů a vidím svou ženu se slzami v očích.
Tázavě se na ni podívám, načež mi řekne, že je unavená a neví, co uvařit k večeři. “Včera byly těstoviny s omáčkou, co takhle dneska bramborovou kaši a vepřové kotlety?” zeptala se. Druhý den po návratu z trhu si lehla vedle mě na pohovku a řekla, že je po práci velmi unavená a nehodlá strávit zbytek dne v kuchyni.
Ten večer jsem ohřál to, co zbylo ze včerejší večeře. V následujících dnech manželka téměř nevařila a často jsme jedli sendviče nebo míchaná vajíčka.To mě unavovalo a dokonce rozčilovalo, ale pak jsem začal přemýšlet o tom, jak je pro mou ženu těžké pracovat v obchodě, stát celý den v mrazu a pak ještě večer stát u hrnců, aby nám uvařila něco dobrého.
Chápu, že někdy toho má dost a chtěla by si jen odpočinout. Chci apelovat na všechny ženy: pokud jste přetažené, nedělejte nic násilím. Chcete si lehnout, odpočinout si v náručí milujícího manžela?
Řekněte mu o tom a udělejte to. Respektujte sebe, své zdraví a své potřeby. Pokud je váš manžel normální chlap a záleží mu na vás, určitě vás pochopí a podpoří. A pokud ne, takového manžela nepotřebujete!
