Jsem dítě z neformálního vztahu. Moje matka se rozešla s mým biologickým otcem ještě před mým narozením.Nebyli manželé.
V té době jí bylo osmnáct let. Rok po mém narození se seznámila s jiným mužem a odjela s ním do zahraničí. Zůstal jsem s milovanou babičkou. Maminka občas posílala peníze, telefonovala. Jednoho dne se máma vrátila. Bylo mi třináct let.
Nebyla sama, vrátila se se svou šestiletou sestrou. V bytě mi začalo být těsno a se sestrou jsem se nekamarádila. Nerozuměla jsem si ani s matkou.Matka mi neustále dělala poznámky, rozkazovala mi, hádala se. Já jsem babičku jen poslouchal a měl ji rád – to ji štvalo nejvíc.
Babička mi radila, abych se s matkou nehádala, abych ji respektovala. Po škole jsem odjel do hlavního města a dostal se na univerzitu. Po ukončení studia jsem se vrátil do rodného města. Našel jsem si byt a začal bydlet sám.
Často jsem navštěvoval babičku a vyhýbal se setkávání s matkou a sestrou. Brzy jsem zjistila, že se sestra bude vdávat, ale její snoubenec neměl vlastní byt a museli bydlet u babičky.
Matka mi řekla, abych si babičku vzala k sobě. Odmítla jsem. Večer mi zavolala babička a požádala mě, abych ji vyzvedl.Spěchala jsem ji vyzvednout. Čekala na mě před blokem.
Moje bezohledná matka ji vyhodila z jejího vlastního bytu. Samozřejmě jsem se jí ujal, ale po nějaké době si na sebe vzpomněly. Sestra říkala, že babička má pravnučku, a babička o jejím těhotenství ani nevěděla. Chtěli ji zpátky, sami si s dítětem nevěděli rady. Ukázalo se, že matka se znovu vdala.
Vzpomněla si na babičku, protože bylo potřeba pomoci, a předtím jí ani jednou nezavolala a nezeptala se na její zdraví. Babička řekla: – Někdy zajdu, pomůžu, ale už se tam s věcmi nevrátím. Teď je potřeba pomoci, vzpomněli si, až dítě vyroste, tak mě zase vyhodí.
