– “Není to moje dítě, vůbec se mi nepodobá,” křičel Oleg. – “Jak to můžeš říct o svém synovi, vždyť sis dokonce udělal PAP test, ale to ti nestačí?” – “Možná jsi to zfalšoval, jak to mám vědět? -Kde bych vzal peníze na falešné testy? -Kde? Tvůj bývalý mi dal peníze, aby mi vnutil své dítě. -Olegu, rozumíš tomu, co říkáš? Všechny děti jsou takové, na první pohled nevypadají jako ostatní. – “Tak dost, už to nechci slyšet, sbal si věci a dneska už tu nebuď,” křikl Oleg a práskl dveřmi. Lisa se posadila na podlahu s dítětem v náručí. Malý Kirjuša hlasitě plakal, zřejmě pochopil, že jeho matce není dobře. Chlapec plakal a Lise trvalo dlouho, než ho uklidnila.
Když dítě usnulo, Lisa zavolala jedinému blízkému člověku: “Babi, on mě vyhodil. Nevěří, že dítě je jeho. -“Řeknu to kamarádce, její syn tě přiveze k nám domů. Babička Lízu od začátku varovala, aby si Oleha nebrala. Dopadlo to velmi hloupě. Líze bylo 22 let, právě se rozešla s přítelem a v jejím životě se objevil Oleg. Nemilovala ho, jen chtěla svému bývalému dokázat, že netrpí jejich rozchodem. Bylo to směšné, ale co se dá dělat. O šest měsíců později se vzali. A pak Lisa zjistila, že je těhotná.
O dvě hodiny později přijel Nikita, vnuk babiččiny kamarádky. Pomohl plačící Lise sbalit věci, zatímco on rozebíral postýlku, a Lisa mu nabídla kávu: “Rád bych se napil, ale jen v babiččině bytě,” řekl Nikita a usmál se. Od toho dne začal Lisu navštěvovat častěji, nakupoval potraviny a bral ji i jejího syna do obchodu s alkoholem. Pak se začali procházet v parku a chodit do restaurací. Tehdy si Lisa uvědomila, že je skutečně zamilovaná. Vzali se a o dva roky později se Lise narodila holčička. Kirill už dospěl a stal se naprostou kopií jejího bývalého manžela. Když Oleg uviděl svého syna, velmi litoval, že mu zničil život.