Nikdy jsem si nemyslel, že se jednou dožiju takových časů. Měl jsem klidný život se svou jedinou dcerou po boku. Ale po tom, co udělala, jsem z jejího přístupu velmi zklamaná a dokonce rozčarovaná.
Tohle jsem od ní nečekala, ale už teď se jí chystám ukázat, jak takové zahrávání si s matkou končí. Ode mě nedostane ani korunu! I když jsem hodně pracovala, snažila jsem se dceři věnovat co nejvíc času.
Můj manžel zemřel mladý, ale odkázal mi velký byt a krásný pozemek o rozloze téměř jednoho hektaru. Vše mělo patřit mé dceři a každý měsíc za mnou jezdí farář z naší farnosti. Zpovídám se, trochu si povídáme, on mi radí. A tak jsem si říkala, že nemá smysl se rozčilovat a žádat dítě o pomoc.Ať si dcera žije, jak chce, já vše odkážu v závěti církvi.
Naprosto jsem nechápala, jaký smysl má odchod z naší vesnice, ale přesně to moje nejstarší čtyřicetiletá dcera Helena udělala. Než odešla do zahraničí, žila se mnou v dvoupokojovém bytě, bála se o mě, starala se o mě a ještě před pár měsíci ji ani nenapadlo, že by mě opustila a někam odešla, protože tady máme klidný a dobrý život. Nutno říci, že osobní život mé nejstarší dcery se nevyvíjel příliš dobře. Dvakrát ovdověla, v žádném manželství neměla děti, její jedinou rodinou jsem byl já.
Sehnala si něco na noc, opustila mě i ostatní a odjela do Španělska. Říkala, že tam žije její zvláštní kamarádka a že ji chce navštívit a trochu si odpočinout. Nebyla jsem hned proti. Říkal jsem si, že chce vidět kousek světa, tak ať jede! Měsíc to zvládnu – k doktorovi mě vezme sousedka, nakoupí mi taky, ještě mám trochu síly a můžu si sama uvařit.
Ze začátku mi Helena posílala fotky, a dokonce mi jednou pošťák přinesl pohled. Týden za týdnem ubíhal a já už si začínala dělat starosti. Volala jsem jí a naléhala na ni, aby si sbalila kufry a vrátila se, protože jak moc můžete někomu takhle sedět na hlavě. Ale ona si hledala další a další výmluvy. A pak ji kamarádka pozvala, aby pracovala jako služka u jedné staré paní, jejíž bratr je vdovec.
Moje Helena se s ním seznámila, teď se budou brát, a dokonce mě pozvala na svatbu a sdělila, že se do Polska rozhodně nevrátí. Ale já nikam nepojedu, jen přes svou mrtvolu! Mám jí to za zlé, jsem zklamaná – jak je to možné – v takovém věku všechno opustit a být tak lehkovážná!A nejhorší je, že ten Španěl je starší než já, představte si to!
A dokonale chápu, proč si ho Helena bere – chce dědictví, protože on nemá vlastní děti, ale má dům na předměstí Barcelony. Chamtivá a dravá, tak jsem ji nevychovala… No, ať si zařídí život, jak uzná za vhodné, má na to koneckonců právo. Já jsem se však rozhodl odkázat veškerý svůj majetek – velký byt, pozemek a auto – našemu faráři.
On už bude vědět, jak naložit s tím, co po mně zbylo. Lidé, sami vidíte, že jsem si opravdu chtěl na stáří zařídit klidný život!Moje dcera se o mě měla starat a na oplátku měla dostat všechno, co jsem měl po sobě.Za pár dní jdu k notáři sepsat závěť. A svým dětem nevěříš, protože i ta nejbližší dcera může na starou a svobodnou matku zapomenout.
