Jmenuji se Roxana. Je mi čtyřicet let. Bydlím ve vesnici vzdálené padesát kilometrů od hlavního města provincie.Dříve jsem měl úplnou rodinu, ale před několika lety jsem ovdověl. Mému synovi Patrikovi bylo v té době pouhých deset let. Musel jsem ho vychovávat sám. Dělal jsem všechno pro to, aby z mého syna vyrostl dobrý a slušný člověk, a tady je to, k čemu to vedlo.
Po ukončení osmé třídy se Patrick dostal na stavební průmyslovku v provinčním městě. Tam pak odešel bydlet.Domů jezdil jen na víkendy, a to ne vždy. Můj chlapec se dobře učil, ale jak se ukázalo, v soukromém životě se dostával do problémů… Po ukončení třetího ročníku školy měl syn jako obvykle přijet domů na prázdniny, ale něco ho zastavilo.
Patrik nečekaně přijel dva týdny po skončení školního roku, a ne sám. Když jsem v časném letním ránu otevřela synovi dveře, myslela jsem si, že jsem se ještě neprobudila a že mám halucinace. V Patrikových rukou ležela deka s novorozencem – Mami, seznam se, to je Veronika – co tím myslíš? Čí je to dítě, synu – Moje dítě… Nemohl jsem ji nechat v nemocnici…
Myslel jsem, že je to sen a že ještě spím. Zavřel jsem oči, několikrát zatřásl hlavou a pro jistotu se štípl. Když jsem oči otevřel, viděl jsem totéž: můj syn něžně držel dceru v náručí a líbal jí nosík – Patriku, proč mi neřekneš, co se stalo a kde jsi tu holčičku vzal – já ti to samozřejmě řeknu…
Můj syn začal vyprávět svůj příběh. Krátce poté, co nastoupil na technickou školu, se seznámil s Annou. Studovala v jiné třídě a Patrik se jí zalíbil. Anna se jeho synovi okamžitě zdála zvláštní, neměla módní oblečení a vyzývavý make-up jako ostatní dívky. Brzy Patrick zjistil, že tato dívka pochází ze sirotčince.Po nějaké době spolu začali chodit.
A pak syn odjel na letní dovolenou… Když se Patrick v září vrátil, zjistil, že se jeho přítelkyně bojí, že ji opustil. A ejhle, jako důkaz opravdové lásky začali mít Patrik a Anna opravdový dospělý vztah, který brzy skončil očekáváním dítěte.
Patrik se bál říct matce, že se bude ženit. Rozhodli se, že se svatbou počkají, až jim oběma bude osmnáct. Dítě se mělo narodit začátkem června, těsně před letními prázdninami. Stalo se však něco nečekaného: Anna zemřela při porodu… Byla nemocná něčím, o čem předem nevěděla a neměla rodit. Patrick musel udělat nemožné, aby si dceru vzal.
Doslova trávil dny a noci u dveří oddělení, aby jim zabránil poslat malou do sirotčince, ale dal ji jemu. Ředitelka se nakonec nad nešťastným chlapcem slitovala a pomohla mu dítě zapsat. Když jsem se o tomto smutném příběhu dozvěděla, nezbylo mi nic jiného než vnučku přijmout. Patrick dokončil technickou školu a později pokračoval v dálkovém studiu a začal pracovat na našem statku ve vesnici.
Svou dceru miluje a stará se o ni. Myslím, že v ní vidí vlastnosti milované dívky… Takového mám slušného syna. Jsem ještě mladá, se vším mu pomáhám a doufám, že ještě potká svou druhou polovičku, hodnou dívku, která ho bude milovat s jeho dcerou.
