Můj starší bratr Michael měl velmi těžké dětství.Náš otec opustil matku hned, jak jsme se narodili. Maminka nesla odloučení velmi špatně. Často nás nechávala doma samotné a chodila sama do baru. Michael a já jsme pracovali, jak jen to šlo.
Někdy jsme požádali sousedy o jídlo. Nikdy nás neodmítli. Všichni sousedé věděli, že naše matka pije, a zbytečně se nevyptávali. Ještě když jsem chodil do školy, Michal se dostal na vojnu a později se rozhodl žít ve městě za našetřené peníze. O rok později mně a naší matce oznámil, že se bude ženit.
Byli jsme velmi šťastní a tehdy se naše matka rozhodla, že je čas s tímto životním stylem přestat.Přestala pít a našla si práci a já jí dál pomáhala a podporovala ji, jak jen to šlo.Pak můj bratr navrhl, abychom se přestěhovali do města. Odmítl jsem. Líbilo se mi tu žít.
Ani já jsem nechtěla opustit svou přítelkyni, ale moje matka souhlasila, prodala byt, sbalila si kufry a odjela a já šla bydlet k tetě. Často jsem jim volala. Po dvou letech jsem dosáhl plnoletosti a s přítelkyní jsme se rozhodli pronajmout si vlastní malý byt.
Můj život se začal usazovat, ale jednoho večera někdo zaklepal na dveře. Na prahu stála moje matka a plakala; jak se mi později podařilo zjistit, měla velkou hádku s manželkou mého bratra.Moje matka jim pomáhala v domácnosti, starala se o vnoučata a vařila jim. Pak si začala všímat, že se bratrova žena chová podivně.
Nějaký muž ji doprovázel domů a jednou je matka přistihla spolu.Nechtěla nevěru své snachy tajit, ale k jejímu překvapení, když Michaelovi o všem řekla, nevěřil jí.Naopak tvrdil, že je matka prostě chtěla rozdělit, a proto ji vyhnal, a mamince nezbylo nic, protože všechny peníze z prodeje jim dala na nové auto a splátky půjčky. Už dva měsíce bydlí maminka u nás v pronajatém bytě a já toho mám dost.
Nepřispívá na účty, nekupuje si vlastní jídlo – používá to, co je naše, a pořád jenom brečí. Moje přítelkyně to nemůže vydržet, chápu ji. Jsme mladí, chceme si užívat sebe a svůj život a moje máma si myslí, že mám povinnost jí pomáhat.
