Moji tchánovci po mnoha letech na stará kolena prodali byt v paneláku a koupili si malý domek na okraji našeho města. Měla jsem z jejich rozhodnutí radost a chtěla jsem si ho užít s nimi. A oni… Nepozvali mě na slavnostní kolaudaci.
Řekli, že je to jen pro nejbližší rodinu a že můj manžel, vnoučata a jejich další děti stačí. Měla jsem k nim obrovskou nelibost, ale rozhodla jsem se nedělat z toho problém. Až do chvíle, kdy mi před týdnem zavolala tchyně s prosbou: chtěla, abych se čtrnáct dní starala o jejich kočku a květiny, protože ona a tchán odjíždějí do sanatoria.
Důrazně jsem jí řekla, že to nemohu udělat. Koneckonců, nejsem přece členem jejich rodiny, nebo ano? A tím jsem rozpoutala aféru a nevím, jestli jsem udělala dobře, když jsem tchyni odmítla.
Možná jsem měla být chápavější a vstřícnější. Ale nemohl jsem jim zapomenout, jak se ke mně chovali. Jak mě mohli takhle ponížit? Vždyť jsem manželka jejich syna a matka jejich vnoučat.Není to dost na to, abych byla součástí rodiny?
Vždycky jsem se k nim snažil být milý a zdvořilý. Pomáhal jsem jim s úředními záležitostmi, nosil jim obědy. Nestěžovala jsem si, když s nimi manžel trávil víc času než se mnou. Nevměšovala jsem se do jejich záležitostí, ani když jsem viděla, že něco není v pořádku. Nechtěla jsem být zlou snachou, která rozbije rodinu a odvede jim syna.
Ale nikdy si mě nevážili. Neprojevovali mi úctu ani vděčnost.Chovali se ke mně jako ke sluhovi, který plní každý jejich rozmar.Nezajímali se o mě jako o člověka, neptali se na můj názor, na mé sny, na mé pocity.
Nezvali mě na rodinné oslavy, nedávali mi dárky k Vánocům, nevolali mi, aby mi popřáli k narozeninám. Byli ke mně lhostejní a chladní a ta kolaudační párty byla poslední kapkou. Bylo to tak drzé a urážlivé… A ještě horší je, že manžel šel beze mě, protože se bál jít proti nim. A ještě vzal naše děti, které také nechápaly, proč s nimi nejede jejich máma, a proto jsem tchyni odmítla, když mě požádala o pomoc.
Nechtěla jsem na ně být hodná, jen když něco potřebovaly – myslíte, že to ode mě bylo dětinské a zlomyslné? Možná jsem měla souhlasit a udělat jim tu laskavost? Upřímně řečeno, už s nimi opravdu nechci mít nic společného. Dokonce už ani nechci být jejich snacha.
