Měla jsem byt, jednopokojový, takový skromný, ale můj. Léta jsem ho pronajímala, ale poslední nájemníci si na konci roku koupili vlastní a já si musela najít nové. V té době se měly narodit obě mé vnučky a mé dvě dcery otěhotněly podobně a porodily jen týden po sobě.
Holčičky rostly společně, pěkně se pozorovaly. A tak mi nedávno obě dcery řekly, že chtějí pro holky uspořádat společnou oslavu narozenin. Vnučkám bylo právě sedm let a chtěly uspořádat oslavu pro své spolužáky.
Ale pronájem bytu stojí hodně, tak jsem si řekla, co je na tom špatného, dám dcerám na jeden den svůj byt, je to z nájmu. Tak jsem jim dala klíče a myslela si, že bude všechno v pořádku, ale k mému překvapení, když jsem tam druhý den přišla a našla byt v hrozném stavu. Tapety byly potrhané, parkety poškrábané a v obývacím pokoji byla po celé zdi obrovská skvrna! Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. A navíc byly všude poházené odpadky.
Volala jsem svým dcerám, ale nezvedaly telefon. Jak se člověk může takhle chovat?Nechat matku s takovým nepořádkem a nemít ani odvahu zvednout telefon? Tehdy jsem se cítila opravdu zraněná.
Tento můj byt, do kterého jsem vložila tolik srdce, zničily mé vlastní děti. A nejhorší na tom bylo, že jsem měla na druhý den domluvené ochotné nájemníky. Volala jsem svým dcerám snad stokrát, nahrávala se jim na záznamník a prosila je, aby se přiznaly.
Pro mě jsou ty peníze za nájem jako almužna. Mám malý důchod, takže se nemusím bát o každou korunu, a přesto si je musím odkládat na horší časy. A dcera se zvedla až večer a řekla, že děti, jak už to tak bývá, musely udělat trochu nepořádku. Momentálně nemají čas to uklízet, takže když spěchám, musím sehnat úklidovou četu.
Nakonec jsem neviděl jinou možnost, a tak jsem zavolal společnosti, která tyto služby poskytuje. Co jsem měl dělat? Přišly dvě ženy a uklízely půl dne, ale stejně nedokázaly všechno opravit. Teď musím čekat až týden, než přijdou odborníci, kteří mi vymění část podlahy a dají novou tapetu na zeď.
Nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje, jen za úklid jsem utratila pět set zlotých. A teď tyhle opravy, pravděpodobně další, budou stát tolik. Už nevím, co mám dělat. Budu platit, protože to mám jinak?Ale kdybych to věděl, nepřistoupil bych na takovou nabídku ani za nic.
Chtěl jsem vám o tom říct, že někdy nám mohou ublížit i ti nejbližší. A že někdy je těžké najít sílu odpustit. Nezapomeňte, že musíte stanovit hranice, a to i ve vztahu k vlastním dětem. Protože jinak… No, sami vidíte, co se může stát.
