Mému synovi je 25 let, nedávno dokončil univerzitu a vrátil se do Opole, kde jsme mu dali malý byt.Je to už dospělý muž, takže má právo žít samostatně.
Nedávno se rozhodl oženit s dívkou jménem Alice a my jsme byli šťastní za našeho syna. Až po nějaké době jsem si všimla, že to asi špatně pochopil.
Když jsme se se synem stěhovali, Alice do vybavení domu nic nepřidala. Žádný nábytek, žádné spotřebiče, žádné pánve, nic, dokonce ani ložní prádlo!
Přijela se dvěma kufry, v jednom měla kosmetiku, v druhém šaty. Už měsíc žije s mým synem, plánují svatbu. Nedávno jsem je navštívila u nich doma a při pohledu na jejich kuchyni jsem málem omdlela.
Koupila jsem jim nepřilnavé pánve a špachtle, ale stejně jsou všechny poškrábané kovovými lžícemi.Drahý ručník v koupelně se válí na podlaze, jako by ho používali na vytírání podlahy. Takovou hospodyni má doma můj syn.
Nechtěla jsem nikoho poučovat, ale jestli ty věci takhle používá, tak je bude muset za měsíc vyhodit.Kdyby si věci do domu koupila sama, tak by s nimi takhle nezacházela.V minulosti, když jsem se vdávala, jsem toho také moc neměla, ale matka mi vybrala věno, takže jsem měla základní věci do domácnosti. Se vším jsem zacházel opatrně. Dodnes si vážím práce svých rodičů a respektuji ji.
Nechci vypadat jako špatná tchyně, proto jsem snaše svůj názor nevyjádřila, ať si žijí, jak chtějí. Možná se opravdu mýlím, jsem stará, jsme už v 21. století, možná se zvyky už dávno změnily?
