“Buď ona, nebo já.” S těmito slovy mě manžel opustil, než za sebou zavřel dveře. Život se mi hroutí na hlavu a já netuším, jak to napravit. Jak si můžeš vybrat mezi láskou k manželovi a povinností k matce? Marka jsem poznala na univerzitě. Byl tak plný života, vždy připravený stát po mém boku.
Vzpomínám si, jak říkal, že mě bude následovat do ohně. Naše začátky byly plné lásky a vzájemného porozumění. Byli jsme sehraný pár a zdálo se, že nás nic nedokáže rozdělit. Během těch několika let našeho manželství byl Marek mou oporou, mou skálou. Prošli jsme spolu mnoha těžkostmi a vzájemně se podporovali.
Ale vždycky tu byl jeden aspekt jeho života, který pro mě zůstával záhadou – jeho vztah s rodiči. Marek s nimi nikdy neměl dobrý vztah. Vyprávěl mi o svém dětství plném chladu a nepochopení.Dokonce ani nepozval své rodiče na svatbu.Možná právě to mu ztěžovalo navázání hlubších rodinných vztahů.
Možná to nebyla jeho chyba, že s mámou nedokázal najít společnou řeč Máma k nám přišla po tátově smrti. Měla zlomené srdce a jako jedináček jsem ji nemohla nechat samotnou. Chtěl jsem jí být oporou, jako ona bývala oporou mně.
Doufala jsem, že se nám možná podaří navázat nějakou nit porozumění mezi ní a mým manželem. Ale zdálo se, že Markova historie s rodiči se opakuje. Nedokázal pochopit mámu, její tiché pokusy o navázání kontaktu. Máma na něj byla milá, snažila se mu přizpůsobit, ale on…
Zdálo se, že jen hledá důvody, proč se zlobit. První týdny po mámině příjezdu byly těžké. Celé dny trávila v kuchyni a zírala do jednoho bodu, jako by se snažila najít útěchu pro své zlomené srdce.
Když se máma konečně probrala k životu a začala mluvit, myslela jsem, že se to začne zlepšovat. Ale můj manžel to viděl jinak. Každý den měl nějakou námitku – jednou to bylo něco, co máma řekla, jindy to bylo to, jak vypadala. Zdálo se, že mu vadí každá maličkost. Když šla máma večer na záchod, vadilo mu to.
Když nechávala léky na očích, taky. A nedávno se pohádal, protože máma hodila její svetr do pračky s jeho oblečením. Řekl něco o “senilním oblečení” a já stála vedle něj a nevěděla, co na to říct. Mám pocit, že jsem rozpolcená mezi dvěma lidmi, které miluji, a s každým dalším dnem napětí rostlo, až nakonec došlo ke krizi.
A teď něco takového… Marek si sbalil věci a odešel s tím, že bude spát v hotelu. Jeho hlas zněl lhostejně, ale v jeho očích jsem viděla bolest. “Vrátím se, jen když vyženeš svou matku,” řekl, než za sebou zavřel dveře. ta slova mi stále zní v hlavě. jak si mám vybrat mezi manželem a matkou? Na jedné straně Marek, se kterým jsem sdílela svůj život, své plány, své sny.
Na druhé straně moje matka, která mi dala život, vychovala mě, byla tu pro mě, když jsem to potřebovala.Mám se k ní teď otočit zády, když mě potřebuje? Každopádně, když k nám máma po tátově smrti přišla bydlet, dohodli jsme se, že to bude jen na pár měsíců, možná na rok, víc ne.
Měla čas vyřídit si své záležitosti, vydechnout si a pak se vrátit do svého domova na venkově, kde se vždycky cítila nejlépe. Maminka milovala svou zahradu, květiny a čerstvý vzduch. Město s jeho hlukem a shonem pro ni nikdy nebylo. Věděli jsme, že nemá v plánu zůstat natrvalo. O to víc jsem manželovi nerozuměla. Je opravdu tak těžké se na chvíli unavit?
