Od začátku seznámení s rodiči mé ženy jsem si uvědomoval, že náš vztah může být obtížný. Jsou dost svérázní – o svou dceru Margaret se starají, jako by byla dítě. Přesto jsem nechtěla, aby mezi námi vyrostl konflikt, a tak jsem zbytečně mlčela a tolerovala jejich chování. Postupem času se však situace začala vyhrocovat. Po svatbě rodiče mé ženy navrhli, abychom se všichni nastěhovali k sobě.
Byl jsem rozhodně proti a dal jsem jasně najevo, že s tímto řešením nesouhlasím. S manželkou jsme se dohodli, že si byt pronajmeme, alespoň zpočátku, než si koupíme vlastní. To se tchánovi nelíbilo. Často toto rozhodnutí kritizoval. Nebylo schůze, kde bychom neslyšeli, že plýtváme penězi, když platíme za něco, co nám nikdy nebude patřit.
Nebral jsem si to osobně, dělal jsem, že neslyším, nebo jsem přikyvoval. Moje žena má ke svým rodičům velmi blízko a já se mezi ně nechtěl vměšovat, ale situace se vyhrotila před měsícem poté, co jsme si koupili vlastní byt. Moje žena pracuje na částečný úvazek a často chodí domů mnohem dříve než já.
Myslel jsem si, že se nějak postará o domácnost a o mě. Teď jsem kvůli půjčce začal víc pracovat, když se vrátím z práce, padám únavou a o přípravě oběda nebo večeře ani nemluvě. Manželka mi slíbila, že mi vyhoví, a tak jsem se nedávno vrátil z práce a našel tchyni v kuchyni, jak vaří na všech hořácích.
Připravovala mi obědy na celý týden. Cítila jsem se trochu hloupě, to se nedá skrýt. Byl bych raději, kdyby vařila moje žena, a ne tchyně. Ale musíte uznat, že tchyně má v kuchyni zlaté ruce, takže jsem jí srdečně poděkoval a pomoc přijal. Až…
Před pár dny ráno vstanu a jdu si udělat kávu, a tady v kuchyni není nikdo jiný než moje tchyně!Ukázalo se, že manželka u ní bez mého vědomí zaklepala na dveře a tchyně se vzhledem k tomu, že později měla nějaké důležité jednání, rozhodla přijít ráno a pomoci nám, když jsme ještě spali.
Posledních pár dní jsem nedělal nic jiného, než že jsem se s manželkou hádal. Ona v tom nevidí žádný problém. Říká, že jsou to její rodiče a že jejich pomoc je pro ni důležitá.Problém je, že já tu “pomoc” vůbec nepotřebuji.Vadí mi, že se tchyně potlouká po našem domě. Zvlášť když nechápe hranice, dnes vaří a zítra začne šmejdit v našich skříních.
Dal jsem tedy své ženě ultimátum: buď vezme tchyni klíče a požádá o méně časté návštěvy, nebo si budeme muset vážně promluvit o naší budoucnosti. Tchán s tchyní se samozřejmě o všem dozvěděli a nedají mi pokoj.
Mohou mi volat, když jsem v práci, nebo mi psát nenávistné zprávy.Sama nevím, co mám dělat. Opravdu jsem se zachoval špatně? Nemyslím si, že je pro mě mimořádnou potřebou chtít mít doma soukromí.
