Svou budoucí ženu jsem potkal náhodou a do hloubi duše se do ní zamiloval. Byla to láska na první pohled. Brzy mi bylo jasné, že mé city jsou opětovány. Požádal jsem ji o ruku a ona přijala. Rychle jsme se rozhodli, že se vezmeme, a to jsme byli mladí. Mně bylo třiadvacet a jí teprve dvacet.
Staral jsem se o ni, choval jsem se k ní dobře a bylo to vzájemné. Žili jsme z duše do duše. V našem domově panovala láska a vzájemné porozumění.Brzy moje milovaná otěhotněla. Moje radost neznala mezí. O devět měsíců později se nám narodil syn. Byla jsem šťastná.Po práci jsem spěchala domů, abych si pohrála s dítětem.
Viděl jsem, že moje žena začíná být unavená, protože s malým dítětem to není snadné. Čas ubíhal. Zdálo se mi, že jsme šťastní. Často jsme chodili za ruku, chodili do kina a do kaváren. Když bylo synovi pět let, rozhodli jsme se pro druhé dítě a já se stal podruhé otcem. Je to opravdu největší štěstí stát se znovu otcem, dvojnásobné štěstí.
Moji přátelé však byli překvapeni, že náš mladší syn se nám vůbec nepodobá.Já i moje žena máme hnědé oči a tmavou pleť a dítě je blonďák s modrýma očima. Moje žena všem říkala, že její babička je blondýnka, ale já jsem měl podezření a přemýšlel jsem o tom čím dál víc. Začal jsem se na svou ženu dívat pozorněji.
Přítel mi poradil, abych si tajně udělal test otcovství. Uposlechl jsem jeho rady a můj svět se rozpadl na dvě části. Moje podezření se potvrdilo.Můj mladší syn nebyl moje dítě.Naše šťastné manželství skončilo. Moje žena si sbalila věci a odešla.
Přestěhovala se ke svému milenci. Ukázalo se, že spolu chodili více než čtyři roky. Tak dlouho mě podváděla a podvádí. Prý teď mají šťastnou rodinu, nedávno se jim narodila dcera. Ale co moje štěstí? Nevím, jestli se ještě někdy rozhodnu mít vztah.
