Máma nás – mě a sestru – pozvala k sobě domů, protože chtěla vidět své vnučky.Ale to, co udělala, bylo skutečné překvapení. Během odpoledního čaje dala sestřině dceři džus a sušenky a mé Monice nic. To vše jen proto, že jí moje sestra nechala nějaké peníze a já ne. Je takové chování vhodné?
Se starší sestrou vycházíme dobře. Její dcera je zhruba v mém věku. Naše děti jsou také kamarádky. Máma se ke mně a mé sestře nikdy nechovala jinak. Stejné to bylo i s našimi dětmi. Ten den, kdy mi řekla, že se můžeme se sestrou věnovat svým záležitostem a ona bude sedět s holkami – nevěděla jsem, jaké to bude mít následky.
Monice je šest let a k babičce vždycky jezdila ráda, ale ten den mi několikrát volala a ptala se, kdy pro ni přijedu. Bylo to zvláštní. Zavolala jsem mámě a zeptala se, jestli je všechno v pořádku. Řekla, že je vše v pořádku, a tak jsem večer vyzvedla dceru a zjistila, co jí způsobuje trápení.
Monika byla smutná, protože babička dala neteři při odpoledním čaji sušenky a pak zmrzlinu a ona ne. Zavolala jsem její mamince a ta mi potvrdila, že tomu tak bylo. Byla jsem v šoku. Řekla, že moje sestra nechala dceři nějaké peníze a já jsem Monice nenechal žádné.
Ukázalo se, že neměla žádné peníze navíc, aby dceru rozmazlovala. Později jsem se sestrou mluvila, řekla, že jí nechala malou částku, ale ne s tím, že je to jen pro dceru.Jen pár zlotých na holčičí zmrzlinu.
I pro ni bylo matčino chování nepochopitelné. Sestřina dcera se Monice omluvila. Ani ji nenapadlo podělit se o pamlsky.Ale jsou to jen děti, jak mohou vědět, co mají dělat, když dospělý vedle nich dělá totéž. Ale jako děti vnímají různé situace jinak. Teď už dcera k babičce nechce. Má k ní odpor a já ji k tomu nebudu nutit. Je mi jí také líto. A její máma stále nechápe, co se stalo, a zve ji k sobě, jako by se nic nestalo.
