Nedávno se mi stala legrační situace; už dlouho jsem se tak nezasmál. Naši sousedé se z nějakého důvodu rozhodli, že by pro mě a mou dceru nebylo pohodlné bydlet v našem bytě: byl příliš prostorný a velký pro nás dvě.
Našli pro nás také vhodnou variantu: nádherný dvoupokojový byt, jen pro nás dvě. Po celou dobu jsme s dcerou bydlely ve velkém třípokojovém bytě. Rodiče mi ho darovali, za což jsem jim velmi vděčná.
Je to skutečně docela velký byt, se širokou chodbou, dvěma ložnicemi s vlastními koupelnami a balkony, prostorným obývacím pokojem a malou kuchyní, která pro nás nepředstavuje velký problém. Ideální byt, pokud jde o mě…
Rozhodně se neplánujeme stěhovat. Nedávno ke mně přiběhl soused, když jsem šla domů s nákupem, a řekl: – Vy a vaše dcera žijete spolu. Tak si vyměníme byty.
Vy se nastěhujete do našeho dvoupokojového bytu a my se s celou rodinou nastěhujeme do vašeho třípokojového bytu. Dva pokoje jsou zcela dostačující. Dost je dost! Dlouho jsme hledali dobré místo a tady je to vaše. Váš byt naší rodině velmi vyhovuje.
Dobře, dobře, zaplatím 35 000 rublů navíc. Pozorně jsem vyslechl její “výhodnou” nabídku a odpověděl: – Proč si myslíte, že se chceme přestěhovat do menšího bytu? Myslíte si, že opustím svůj byt a přestěhuji se do dvoupokojového bytu, kde se nemohu otočit?
Pokud se někdy rozhodnu pro výměnu, určitě to nebude s vámi a ne za váš byt. Žádná výměna se konat nebude. A nechte si svých 35 000. – “Ach, myslel jsem to dobře! Jak si přejete! Pokud nepotřebujete 35 000, pokud je nechcete, můžete stále bydlet ve svém bytě.
My samozřejmě stále bydlíme v našem třípokojovém bytě. Moje sousedka a její rodina (dala jim všechno) mě nevítají. Jsou velmi uraženi. Co čekala, že si s ní budu chtít vyměnit? Vypadám snad jako blázen?
