Když jsme s manželem byli ještě na začátku našeho vztahu, pozval mě ke své matce. V té době už žil odděleně. Oblékla jsem se, připravila a šla na návštěvu, jen abych byla zklamaná. Manželova matka je milá a přátelská žena.
Nestali jsme se přáteli, ale ani jsme se nemlátili. Problémem byl její strašně špinavý byt. Byl to prostě chlívek. Ten den jsem měl na sobě bílé ponožky, které jsem musel po návštěvě vyhodit.
Špinavá byla nejen podlaha, ale i všechno kolem mě bylo ulepené a mastné. Nádobí bylo pokryté dehtem a vypadalo, jako by je držela pod kohoutkem. Na šálcích byly stopy po čaji a kávě. Všechny příbory byly mastné. Pohovka a křesla byly mastné a mě napadlo, že to samé má možná doma můj manžel.
Ale měla jsem štěstí, protože jeho dům byl vždycky čistý a dokonce voněl něčím lahodným. A byt si uklízel sám. S manželem jsme nikdy nemluvili o jeho matce a o tom, jak vedla domácnost. Ale i po tom jednom případu jsem byla znechucená. Po narození dítěte k nám přijela na návštěvu sama tchyně. Našla jsem si skvělou výmluvu, že dítě je malé, takže jsme se snažili nenavštěvovat často.
Když malá povyrostla, rodiče si ji často brali na víkend na návštěvu, takže jsme s manželem měli čas, který jsme mohli trávit spolu. Nedávno mi tchyně řekla, že si chce vnuka brát na víkendy k sobě, a při té představě se mi dělá špatně. Nedokážu si představit, že by se můj syn plazil po těch lepkavých podlahách a strkal si něco do pusy nebo jedl z těch špinavých talířů.
Přemýšlím, jak začít rozhovor s manželem. Možná bude lepší, když jeho matka zůstane s vnoučetem v našem domě, zatímco my s manželem půjdeme ven. Ale když se mě manžel zeptá proč, je mi nepříjemné říct pravdu.
Nikdo samozřejmě nechce slyšet, že jeho matka je lajdák. Ale nerozumím tomu: copak si toho můj manžel sám nevšimne? Přestože můj muž miluje, když je všude uklizeno. Po večeři vždy umyje nádobí a nesnáší špinavé talíře ve dřezu. A jak mohla žena jako moje tchyně vychovat takového pořádkumilovného syna?
