Když jsem dostala rodný list svého syna s jeho jménem, byla jsem velmi smutná.Nemohla jsem novorozence ani nakrmit. Téže noci se mi ve snu zjevila babička. I ona byla smutná; v raném věku jsem se stal sirotkem.Mou opatrovnicí, přítelkyní a nejbližší osobou byla babička. Ve škole pracovala jako učitelka matematiky a ve škole jsem babičce říkala paní Stanislava a doma maminka.
Od dětství jsem dobře věděla, že to není moje matka, ale říkala mi dcero poté, co moje matka, její jediná dcera, zemřela. Babička na tom byla často špatně – srdce jí příliš nesloužilo. Často jezdila do nemocnice nebo přijížděla sanitka. Pak jsem se starala o domácnost a dokonce jsem babičce nosila balíčky do nemocnice. Byla jsem samostatné dítě a ona pýchou pukala.
Když mi bylo dvacet, navždy odešla moje babička. Bylo pro mě těžké vyrovnat se s pronikavou samotou.Ale bojovala jsem dál a postavila se na nohy. Po její smrti mě babička často navštěvovala ve spánku. Celé noci jsme si povídaly o všem možném. Často jsem jí radil. A když jsem potkal Karola, také jsem ho požádal o radu. Babička souhlasně přikývla a začali jsme s Karolem žít spolu.
Představil mě své velké rodině a ta mě hned přijala. Bylo to tak nevídané, tolik lidí mě mělo rádo jen proto, že jsem to já. Když jsem mu o těhotenství řekla, byl tak šťastný, že mě hned požádal o ruku. Svatba byla velmi radostná a krásná. Šaty jsme vybíraly společně s tchyní. Byly prostě nádherné a období těhotenství nebylo příliš jednoduché.
Jednou v noci se mi ve snu zjevila babička. Řekla, že bude mého chlapce chránit, ale požádala mě, abych uctil její památku a pojmenoval syna Stanislav. Řekla jsem o tomto snu manželovi, ale ten mě nechtěl ani poslouchat. Nelíbilo se mu jméno mé babičky. Říkal, že by se spolu se jménem špatně vyslovovalo.
Pak si sedli s tchyní a rozhodli se, že syna pojmenují Igor. Nechápala jsem to. Bylo to přece posmrtné přání mého milovaného. Myslela jsem si, že po narození dítěte se mnou manžel bude souhlasit, ale mýlila jsem se. Když mi předali rodný list mého syna, na kterém byl napsán Igor, byla jsem velmi smutná.Nemohla jsem novorozence ani nakrmit. Téže noci se mi ve snu zjevila babička.
Byla také smutná; rodina mého manžela je prostě úžasná. A on se o mě také dobře stará, ale já jsem rozhodnutá splnit babiččinu vůli. Jméno Stanislav bude mému synovi slušet. Proto půjdu na úřad a změním zápis v jeho rodném listě. Doufám, že budou souhlasit, a jak byste na mém místě postupovali vy?
