Alla byla její spolužačka. Učily se spolu od první třídy. Naďa byla obyčejná dívka, dcera inženýra. Alla byla naopak považována za elitu ve své třídě. Její otec byl v jejich městě velkou osobností.
V mladších třídách bylo všechno tiché a klidné. Ale od osmé třídy začala Alla a její kamarádky brát Nadiu vážně. Neustále si ji dobíraly a posmívaly se jí. Vybarvovaly její novou bundu fixy, polévaly ji lepidlem, přelepovaly jí stůl křídou nebo před Naďou schovávaly její knihy.
A tak to pokračovalo až do maturity. Naďa hodně plakala a bála se. Kvůli Alle se stala ve škole terčem posměchu. Rodičům opakovaně říkala, že si z ní spolužáci dělají legraci. Rodiče ji odmítli přeřadit na jinou školu. Jen opakovali, že před problémy se neutíká, že je třeba přijmout boj a přežít.
Učitelé také všechno viděli, ale dělali, že si toho nevšimli. Nemohli Allu pokárat, protože její otec byl místní hlavoun. Naďa dokončila devět tříd a utekla ze svého města daleko. Kvůli spolužačce se ani nezúčastnila maturity. V Moskvě začala Nadia svůj život od nuly. Vystudovala školu a poté institut. Vdala se za velmi bohatého a nadějného muže. Před třemi lety se jí narodil syn. Její manžel ji nosí v náručí.
Nadia jezdí do rodného města za matkou jen zřídka. Má na to místo hezké vzpomínky, a tak je matka v hlavním městě navštěvuje častěji. A nedávno se jí minulost znovu připomněla. V sobotu šla Nadia s manželem nakoupit do supermarketu a potkala Allu, svou spolužačku. Když Alla uviděla Nadiu, vrhla se k ní s otevřenou náručí.
Bylo to, jako by se setkali staří nejlepší přátelé. Nadia byla v úžasu. “Nemám ponětí, co se jí v tu chvíli honilo hlavou. Nemohla přece zapomenout na všechno, co se stalo ve škole. Pochopil bych, kdyby se mi omluvila a všechno mi v klidu vysvětlila. Ale ona se prostě rozhodla předstírat, že se nic nestalo,” říká Naďa své kamarádce Světlaně. Alla nebyla v obchodě sama, ale se svým manželem.
Ukázalo se, že její manžel také nebyl posledním člověkem ve městě a Nadin manžel ho dokonce znal. Slovo po slově se dali do řeči. Někdo jim nabídl společný oběd, ale Naďa hned odmítla. Těžko si to pamatovala, ale doma o tom řekla manželovi. Ten se rozhodl, že Nadě poví něco málo o životě Ally a jejího vyvoleného. Žena o tom nechtěla nic slyšet, ale koutkem oka zaslechla, že Alla a její manžel se dlouho léčili s neplodností.
Opravdu chtějí mít děti, ale Alla nemůže otěhotnět. “Takhle to dělá Bůh,” pomyslela si Nadia. O několik dní později jí zavolala matka. Tehdy se do celého zmateného příběhu neplodnosti vneslo světlo.
-“Hádej, koho jsem dnes potkala na poště?” řekla Nadina matka. “Jestli stojíš, sedni si. Dnes jsem potkala maminku Ally Parfomenko. Vzpomínáte si na ni? Pravděpodobně si vzpomínáte, že jste se s ní na střední škole pohádali. No, to je ono. Aloška takové štěstí neměla.
Její život se vůbec nevydařil. Nechodila do školy a začala chodit do nočních klubů. Stala se naší místní “celebritou”. Pak otěhotněla s někým jiným, ale ten se dítěte vzdal. Do poslední chvíle čekala, až si to rozmyslí. Pak provedla potrat. Ani ona to dítě nechtěla.
Po operaci lékaři Alle řekli, že už nikdy nebude moci mít děti. Když byla mladší, tato zpráva ji příliš netrápila. Ale teď, když si našla hodného pána, se z toho stal skutečný problém. Allin manžel opravdu touží po dětech.
Jednou dokonce své ženě řekl, že se s ní rozvede, pokud nebude moci porodit. Tak to chodí. Dokážete si to představit? Nadia poslouchala svou matku a nemohla uvěřit vlastním uším. Alla předstírá, že je tak slušná. Táhne manžela na kliniky, kde se oba léčí.
Ve skutečnosti ale všechno dobře ví a jen mu hází prach do očí. Naďu dokonce napadne sebrat odvahu a říct Allinu manželovi celou pravdu. Pomstít se pachateli za všechnu tu školní šikanu a strach, které musela Nadia snášet. Tyto myšlenky se však rychle rozplynuly, protože Bůh už Allu potrestal.
