Viktor a Olga se měli velmi rádi. Měli dceru a život se jim dařil. Jenže v poslední době se Olze dařilo čím dál hůř. Vzali jsme ji do nemocnice na vyšetření, ale ukázalo se, že už je pozdě. Nedalo se nic dělat.
O šest měsíců později Olga zemřela. Viktor zůstal s dcerou v náručí. Po letech, když dcera dospěla, se rozhodla nastoupit na lékařskou fakultu, aby zachraňovala životy. Chtěla a také to udělala. A pak se přestěhovala do jiného města a vdala se. Viktor tak zůstal v bytě sám.
Úplně se změnil, stal se uzavřeným a nespolečenským. Skoro s nikým nemluvil. Jednoho dne byl v práci svátek, všichni kromě Viktora pili. Ten řídil. A po zábavě ho kolegyně Světlana požádala o odvoz domů, protože se právě chystali k odjezdu. Viktor souhlasil.
Cestou mu Světlana vyprávěla všechny drby z týmu. Ukázalo se, že o Viktorovu pozornost stojí spousta dívek, ale on si jich vůbec nevšímá. Bylo neobvyklé to slyšet. Když se Viktor vracel domů, upoutala jeho pozornost nějaká žena. Vyšla z obchodu se dvěma taškami. Jeden z pytlů se roztrhl a ona začala sbírat vypadlá jablka. Viktor k ženě okamžitě přiběhl a začal jí pomáhat.
Odnesl jí tašky domů a žena pozvala Viktora na čaj. Ten souhlasil, i když ho to překvapilo. U šálku čaje si Viktor a Světlana začali povídat. Bylo na ní něco povědomého, jemného, útulného… Pak si Viktor uvědomil, že je velmi podobná jeho zesnulé ženě Olze, stejně milá a laskavá.
– “Zítra mám narozeniny, tak přijď ke mně. Nemám moc hostů, jen kamarádku a jejího manžela. “Tak můžeš přijít, když nebudeš mít čas,” řekla Svitlana rozpačitě. Viktor slíbil, že přijde.
Koupil obrovskou kytici bílých růží a Světlanini přátelé ho srdečně přivítali, hned si padli do oka. Všichni celý večer vtipkovali. Viktor se ve společnosti tak milých lidí doslova otevřel, stal se z něj člověk, kterým byl před Olžinou smrtí. Když hosté odešli, Světlana Viktora políbila.
To znamenalo, že jeho city jsou vzájemné. – “Jako by tě za mnou poslal Bůh, Viktore. Můj manžel zemřel při autonehodě, ale byl tvou kopií. Všechno to do sebe zapadá. – “A ty, Světo, vypadáš přesně jako moje žena. – “Možná už za nás nebesa všechno rozhodla, takže musíme být spolu.
