Někdy se stanou krásné náhody nebo pohádkové příběhy, ale je těžké si představit, že by to váš blízký měl přesně takhle. Můj manžel má krásný třípokojový byt v centru hlavního města, ale způsob, jakým ho získal, je skutečným příkladem lidské dobroty. Jednou můj manžel seděl v kavárně, měl zrovna přestávku. A tu do kavárny přišla babička. Třásla se zimou, bylo vidět, že vybírá peníze od kolemjdoucích. Sama babička nebyla oblečená do počasí, nedalo se na ni dívat. Požádala servírku o horkou vodu, aby se zahřála. Manžel to nevydržel a pozval babičku ke svému stolu.
Ta dlouho odmítala, ale manžel byl vytrvalý. Babička se posadila a manžel jí objednal chutné jídlo, více všeho teplého, aby se zahřála. Babička jedla třesoucíma se rukama a děkovala mu. Pak ji manžel odvedl domů. V domě bylo čisto a uklizeno, takže peníze na alkohol nesbírala. Cestou domů mu babička řekla, že je sama a nemá nikoho, kdo by se o ni postaral. Její důchod je malý, stačí jen na zaplacení účtů za komunální služby. Nemá peníze na jídlo a lestva, takže musí žebrat u kolemjdoucích. Od té doby za ní manžel jednou týdně chodil domů a nosil jí jídlo a potřebné věci.
Pak pro ni zavolal lékaře, protože stav její babičky se zhoršoval. A po její smrti zorganizoval pohřeb. Klíče od bytu dal sousedovi, protože po odchodu příbuzných se často najdou synovci, kteří chtějí byt získat. Ale za měsíc zavolal notář mému manželovi a oznámil mu, že babička na něj byt přepsala jako poděkování. Manžel něco takového nečekal. Pomohl babičce upřímně a z celého srdce a s ničím nepočítal. Nyní ji jednou měsíčně navštěvuje na hřbitově.