Vše začalo v létě. Potkal jsem velmi krásnou a inteligentní dívku. Tehdy jsem si uvědomil, co znamená láska na první pohled. Ukázalo se, že jsem se jí také líbil.
Neodvážil jsem se ji hned oslovit, protože jsem si myslel, že by mohla mít přítele. Viděl jsem ji v kavárně a pak jsem zjistil, že tam chodí každý pátek. Zjistil jsem si o ní všechno a byl jsem moc rád, když jsem zjistil, že je sama.
V pátek jsem šel do té kavárny a čekal na ni. Ten den jsem ji poprvé oslovil a rozhodl se navázat co nejhloupější konverzaci. – Vídám tě tu často. Jaká je tvoje oblíbená kavárna? – Sleduješ mě? Tak začal náš dialog.
Začali jsme spolu chodit, ale zpočátku jsme byli jen přátelé. Koncem srpna jsem se jí vyznal ze svých citů a očekával jsem, že bude reagovat nereagujícím způsobem. Čekal jsem, že mi to řekneš. Tak začal náš milostný příběh. Začali jsme spolu trávit více času. Vyprávěla mi o svém životě a já jí se zájmem naslouchal.
Když dosáhla plnoletosti, otec jí dal byt v hlavním městě. Tak jsem si uvědomil, že pochází z bohaté rodiny. Moc jsem o sobě nemluvil. Neměl jsem toho moc co říct. Jednou jsem ji pozval k sobě domů a první otázka, kterou mi položila, byla: “To je tvůj byt?”
Nechápal jsem, proč potřebuje tyto informace, ale souhlasil jsem. Pak jsem ji požádal o ruku. Začali jsme spolu bydlet a jednoho dne zjistila, že byt formálně patří mé matce, a začali jsme se hádat. “Lhal jsi mi, když jsi říkal, že byt je tvůj. Víš, tvoje máma nás z toho domu může kdykoli vyhodit. Buď půjdeš a získáš dům pro sebe, nebo se rozvedeme.
Byla jsem naštvaná, protože jsem si myslela, že by to pro ni nemělo být tak důležité, a moje matka by mě nikdy nevyhodila z domu, který mi opravdu patřil. Rozhodl jsem se s ní rozejít, protože jsem nechtěl spojovat svůj život s námezdní dívkou.
