Deset let po ukončení školy se spolužáci konečně rozhodli uspořádat sraz. Vybrali tolik peněz, kolik mohli, a zbytek zaplatil Viktor. Viktor je obchodník, jediný svobodný mládenec ve třídě.
– Proč ses ještě neoženil? – Nech mě být. Ještě jsem nenašel tu pravou. – Tak si ji pojďme najít. Tanya si ještě nikoho nevybrala. Sedí tam smutně, netančí a čeká na tebe. Tehdy si vzpomněl na svou první lásku. Skutečně seděla sama. Naše oči se setkaly a Tanya se usmála.
Vzpomněl jsem si, jak se pohádali: na maturitním plese Táňa tančila s Valerou, a tehdy se Víťa vyděsil, odešel ze Západu a už se nevrátil. Druhý den ráno se přestěhoval do hlavního města, ale na Táňu nemohl zapomenout. Měl i jiné ženy, s jednou měl dokonce dítě, ale později se ukázalo, že není od něj.
“Měl bych přijít?” přemýšlel dál. “Ahoj, co děláš?” – Vyvrkla jsem si kotník, nemůžu. “Bolí to?” – Trochu. “Jak se má tvoje rodina, děti?” – Všechno je v pořádku. Žiju sám. Před rokem mi zemřela maminka. – Taky jsem sama. Možná bychom odsud měli utéct…
– Jak mám utéct? Moje noha… – Vydrž, – řekl Viktor, vzal Táňu na rameno a tiše odešel. Dlouho šli známými ulicemi, obešli i školu, kde jim byl povědomý každý keř.
– Proč jsi zmizel bez rozloučení? – Vybral sis Valeru. Nezasahoval jsem do toho. – Ty nevíš, co se stalo? Všichni to viděli, jenom ty ne. – Tak mi to řekni. – Řeknu, ale sedneme si. – Počkej, – řekl a přeskočil plot, aby natrhal květiny.
– Zase se chováš jako dřív… Pak se ještě chvíli procházeli, Táňa ho pozvala na čaj, strávili spolu celou noc a pak ještě několik týdnů. Na konci měsíce Viktor odjel s tím, že má nějaké neodkladné záležitosti. Moji přátelé říkali, že je běžné, že se na vás otcové vykašlou. Ale Viktor se za pár dní vrátil s obrovskou kyticí a krásným prstenem!
