Tak se stalo, že jsem svou dceru od jejích patnácti let vychovávala sama. S manželkou jsme se rozešli kvůli její nevěře. Moje dcera, která znala důvod rozvodu, se rozhodla zůstat se mnou.
Nechtěla se stěhovat k novému muži. S matkou udržuje vztah, ale nevídá se s ní tak často. Nevím, jestli ji ovlivnil náš rozvod nebo její přechod, ale Mila se nějak stáhla do sebe. Snažila jsem se s ní trávit co nejvíc času, věnovat se jí, vyptávat se jí na učení a práci, ale ona nebyla moc ochotná navazovat kontakt, málo mi toho řekla.
A pak jsem se jednoho dne vrátila z práce a viděla, že mi dceru domů přivádí nějaký muž. Vypadal jako milý chlap, ale byl mnohem starší než moje dcera, Míle bylo v té době teprve sedmnáct. Roztomile se na něj usmála a on jí něco řekl. Neoslovil jsem ji, ale doma jsem se jí zeptal: -“Kdo byl ten chlap, co tě přivedl domů?
Z její tváře jsem poznal, že ji příliš nepotěšilo, že jsem je viděl. -Tohle je Myš. -Jak je starý? -24. -Nelži mi. Kolik mu je? Nespokojeně našpulila rty. – Třicet, no a co? – Jak jste se seznámili? – Pracuje v obchodě naproti naší škole. -Potkal tě a svezl tě?
-Ano… -Nechci, abys s ním dál mluvil. Muž, který chodí s mladou dívkou, nemůže být slušný člověk. -Ale tati, nemáš právo mi zakazovat, abych se s někým bavila, – rozhořčila se. – “Jsem tvůj otec, mám právo chránit tě před problémy a zlými lidmi. V důsledku toho jsme se trochu pohádali, ona se na mě urazila a odešla do svého pokoje.
Uvědomil jsem si, že Míla ho dobrovolně na pokoji nenechá, a tak jsem druhý den šel do toho obchodu, osobně jsem toho chlapa přitlačil ke zdi a pohrozil mu, že jestli se ještě jednou přiblíží k mé dceři, uříznu mu nohy. Dcera se pak na mě úplně urazila a manželka mi volala se stížnostmi a obviňovala mě z paranoie. Také říká, že jsem na to neměl právo.
