Grazyna vstoupila do místnosti a opřela se o zeď. Necítila se moc dobře a ještě musela uvařit boršč.Její muži ho rádi jedli, stejně jako všechna její jídla. Vařila ráda, protože věděla, že do toho dává celé své srdce a že si toho váží.
Usmála se, když si vzpomněla na své syny, a vzápětí svraštila čelo při vzpomínce na manžela. Povaha jejího muže byla velmi složitá. Vzali se z jeho rozhodnutí. Když jí bylo osmnáct, přišel ji před jejím otcem požádat o ruku a důrazně řekl, že si bere jejich nejstarší dceru. Všiml si jí už dávno, byla skromná, což mu vyhovovalo.
Věřil, že čím je dívka štíhlejší, tím lépe, protože méně jí. Její rodiče nebyli bohatí, a tak se rozhodli, že ji na podzim provdají. Muž byl apodiktický a úzkostlivý, ukázňoval ji a zatěžoval prací, nikdy ji nerozmazloval vlídnými slovy ani dárky. Její jedinou životní radostí byli synové. Igor a Daniel vyrostli v hodné, tiché chlapce, velmi milující a litující svou matku. Snažili se jí se vším pomáhat, aby na ni otec nekřičel. Nemohli ji ještě chránit, byli příliš mladí.
Postupem času Gražina stále více ztrácela sílu, byla slabá a nemocná.Ráno se jí stále obtížněji vstávalo z postele, chodila brzy spát a z každé činnosti se jí točila hlava a byla slabá. Manžel se zlobil, že jeho žena místo práce odpočívá. Pak ale viděl, že to nepředstírá, zavolal lékaře, bohužel bylo pozdě, lékař doporučil připravit se na nejhorší. Grazyna požádala chlapce, aby zavolali její sestře Editě.
Edith už byla dospělá žena, ale ženicha si ještě nenašla. Byla velmi podobná svému otci – zavalitá, vysoká a silná. Vůbec se nepodobala štíhlé Grazyně. Chlapci ve vesnici žertovali, že dají přes nádrž závoj a z něj vyjede nevěsta Edita.
Ta z toho nebyla smutná, smála se spolu s nimi. Stýskalo se jí po rodinném životě a milujícím muži, ale snažila se svou samotu brát s pokorou. její sestra přišla, sedla si k sestřině posteli a skrývala slzy, aby ji nerozrušila. Pak do domu vstoupil Gražínin manžel, postavil se do dveří a při pohledu na Edithinu postavu nespokojeně sípal. “Sestro,” řekla s obtížemi, “už mi na tomto světě nezbývá mnoho času, cítím, že brzy odejdu.
Chci vás požádat, abyste mému muži pomohla s výchovou chlapců. Bez ženské ruky, bez matky to pro ně bude těžké. Nebudeš macechou, ale druhou matkou. Jste po jejich boku od narození. Manželi, nemáš nic proti společné výchově dětí, že ne? Manžel se dlouze zadíval na sestru své ženy. Velká, zdravá žena je v domě, kde je spousta práce, na prvním místě. Řekl nahlas:
– Kvůli dětem jsem připraven udělat cokoli, pokud bude souhlasit. Jen si nevšiml, jak Editě v očích problesklo zlověstné světlo. Sklopila hlavu a přikývla. Grazyna nežila dlouho. Jednoho dne se prostě neprobudila.
O čtyřicet dní později se její manžel a Edith skromně vzali a začali spolu žít. Žena byla opravdu pracovitá a on byl spokojený. Chlapci, i když se jim po matce stýskalo, s Edith zapomněli, jak bolestný zážitek mají za sebou. Brzy žena cítila, že se jim narodí další dítě. Rozhodla se omezit svou práci, aby těhotenství proběhlo v pořádku.
Manžel si všiml, že jeho žena moc nepracuje, sedl si do křesla, aby si odpočinul, a začal naříkat: – Nebudu tě živit, jsi líná! Proč se pořád nechodíš houpat na zahradu? Edita mu pak stiskla pěst železným stiskem, vstala, prohlédla si muže odshora dolů, byla vyšší než on, a chladným, pevným hlasem řekla:
– Omluv se mi, jinak budeš chodit s takovými švestkami na tváři, že se kolegové nepřestanou smát.Budu se ti za svou sestru odvděčovat do konce života. A marně urážíš chlapce, chovej se k nim s úctou, jsou to tvoji synové. A ona se hned vlídně usmála:
– Budeme mít dítě. Přines mi studený pomerančový džus, rád bych se napil. Muž se na chvíli zamyslel, pak si pohladil ruku, v níž ho žena pevně objala, a přikývl: – Dobře, moje rybko, to je radost! Posaď se, odpočívej, běžím pro džus. Poté odešel hledat džus a chlapci přiběhli k Editě a pevně ji objali. Od té doby nastala obrovská změna, muž se zklidnil a žili v klidu.Jen občas zapomene, ale pak Edita tiše zašeptá:
– Připomínáš mi sestru? A všechno je zase klidné a jejich dům je naplněn tichem a vzájemným porozuměním. Jednou se ho kolegové zeptali, jak to, že se tak změnil, a on si jen tiše povzdechl: – S tankem se nedá bojovat. Mám jen dobrou ženu. Uklidnil se a doufal v naději, že nikdo nezjistí, co bylo skutečnou příčinou.
