Osud tomu chtěl, že se můj syn seznámil se svou budoucí ženou přes internet. Dlouho spolu komunikovali na dálku, protože dívka byla z jiného města.
Syn se do ní zamiloval, a tak si jednoho dne sbalil věci, odjel za svou ženou, slíbil, že se za měsíc vrátí a přiveze dívku k nám, ale zůstal ve městě své ženy a našel si tam dobrou práci. Brzy se vzali a já s otcem jsme byli pozváni. Snacha byla milá a slušná dívka, takže mi nosy nevadily, zvlášť když si ji vybral můj syn.
Po svatbě se novomanželé nastěhovali do pronajatého bytu, a když snacha otěhotněla, koupili si dvoupokojový. Často si telefonujeme, ale mně se po synovi a vnukovi tolik stýská, že nám telefonování nestačí. Snacha mě pochopila, koupila nám lístky na vlak a pozvala nás na týden.
Měla jsem velkou radost, koupila jsem vnukovi dárky, připravila pohoštění a jeli jsme je navštívit. Paní hostitelka nás srdečně přivítala a pohostila výborným jídlem. U stolu jsme si neustále povídali a smáli se.
Domluvili jsme si návštěvu města na další den a šli jsme spát. Protože měli dvoupokojový byt, myslela jsem, že budeme s manželem spát u nich v posteli. – “Připravím vám postel v dětském pokoji. Máme pohodlnou nafukovací matraci,” vysvětlila mi snacha.
Víte, ona nechce, aby v její posteli spali cizí lidé. Syn se snažil svou ženu přesvědčit, ale její nervy povolily. – “Nebudu spát na podlaze. Kdo si myslíš, že jsem? Přespíme v hotelu. Do domu svého syna už nikdy nevkročím a snachu už nechci vidět. Jaké ponížení!
