S manželem jsme byli manželé asi třicet let.Zdánlivě nám všechno klapalo, máme dvě dcery a třípokojový byt.
Teprve v posledních deseti letech manželství, když už všechny zásadní potíže pominuly, jsem z manžela byla smutná. Přicházel večer z práce a říkal, jak se má dobře a jakou má s námi smůlu a my s ním štěstí. Zpočátku se takové stěžování objevovalo zřídka, několikrát za měsíc, pak jednou týdně a nakonec se z něj stal každodenní rys dne.
Žádné rozhovory nepomáhaly, nic nezabíralo, jen se to zhoršovalo. Také rezolutně odmítal rozvod nebo rozchod. Ne život obecně, ale neustálé hádky, a najednou se změnil. Zklidnil se, byl klidnější, přišel domů a chodil po bytě s úsměvem. A pak jsem v jednom obchodě náhodou potkala manželovu kamarádku Ninu.
– Ještě že jsem si tě všimla – Nina se na mě vrhla. – Opravdu jsem tě chtěla vidět! Víte, nebo nevíte – Co mám vědět – zeptala jsem se – Víte, že váš manžel má milenku?- Nina vykřikla šeptem, oči měla kulaté – O čem to mluvíš? – Překvapilo mě to. – Děláte si legraci – ne. Je to nová sekretářka, o deset let mladší. Myslel jsem, že to víš. Neříkej, že to víš ode mě.
Nic jsem neřekl – Nebojte se, nic neřeknu Děkuji vám za zprávu – Nejste naštvaný? – Nina byla překvapená – Přišel jsem domů a dlouho jsem přemýšlel. Můj manžel nám už léta házel klacky pod nohy a sám se choval opovrženíhodně. Opravdu jsem se chtěla rozvést. Od toho dne jsem začala každý den prát a žehlit manželovy košile. Osobně jsem zašívala každý děravý oděv a parfémovala obleky.
Můj muž byl ještě šťastnější. Po nějaké době se jednoho večera objevil a řekl – Tak dost, musíme se rozejít. Zamiloval jsem se do jiné ženy a nedal jsem na sobě znát, že mě tato zpráva velmi potěšila. Řekl jsem smutně: – To je pravda. Jsme spolu už tolik let, naše dcery jsou velké – Musíme vyměnit byt za dvoupokojový a jednopokojový.
Já si vezmu dva pokoje a ty jeden, souhlasíš? – Samozřejmě, vezmi si dvoupokojový byt a naše dcery budou bydlet s tebou, souhlasím. – Co myslíš s námi? – No, my tři se do jednoho pokoje nevejdeme. – Ty jsi ale nákupčí! Ach, na vás mám smůlu! Ještě že jsem na stará kolena potkal dobrou ženu, i když teď budu žít život plný lásky a štěstí.
Všechno se to seběhlo rychle, rozvedli jsme se a já i dcery jsme si oddechly.Nemohli jsme si užívat klidu a pohody. Rozhodli jsme se, že si s dcerami odjedeme odpočinout. Byla to dobrá doba na takové výlety, dcery už byly velké a já už neměla muže, který by mě omezoval.
Na světě je tolik zajímavých a krásných míst, která se dají navštívit. A můj bývalý manžel za námi po roce přišel a říká: – Uvařila bys mi polévku? Tolik se mi stýská po tvém jídle – Ne, nebudu vařit. Právě teď držím dietu. Nech svou mladou ženu, ať ti vaří polévky, jste spolu velmi šťastní.
