Už jsem byla vdaná, ale můj první vztah nevydržel. Nic jsem z něj neměla, ale stejně jsme toho moc neměli.
Bydleli jsme v pronajatém domě, každou korunu jsme dávali stranou na hypotéku a po rozvodu jsme si úspory rozdělili rovným dílem. Pak matka zemřela a my s bratrem jsme její dům prodali a koupili dva menší. O několik měsíců později jsem se seznámila se svým nynějším manželem.
Překvapilo mě, jak rychle mě chtěl představit rodičům, ale byla jsem už dost stará, nebylo na co čekat. Po nějaké době mi budoucí tchyně vyprávěla o své bývalé přítelkyni, která prý neměla ani korunu.
Tato dívka se podle vyprávění zajímala pouze o jejich majetek. Tehdy jsem si uvědomil, že se na mě dívá jen prizmatem peněz. Pro tchyni je nejdůležitější, že mám dobrou práci a úspory, ne to, že miluji jejího syna.
Bez ohledu na upřímnost mých citů se zdá, že finanční zabezpečení je pro ni prioritou. Po svatbě jsme se rozhodli prodat můj byt a koupit větší. Když jsem o tom řekl bratrovi, rychle mě přiměl uvědomit si, co dělám.
– Zbláznil ses? Bez ohledu na to, jak silná je láska, musíte myslet na svou bezpečnost. Prodáte svůj byt, koupíte si větší a pak si ho při rozchodu rozdělíte napůl?
Máš do něj investované další peníze, uvědomil jsem si, že má pravdu. Řekla jsem o tom manželovi: “Musíme sepsat předmanželskou smlouvu.”
Souhlasil, aniž by to řekl své matce. Já jsem to tajemství bohužel omylem prozradila, čímž začal konflikt. Teď mě tchyně při každé příležitosti uráží, že jsem chamtivá.Navíc podněcuje mého manžela a jen provokuje naše hádky – říká, že když mu nebudu věřit, nikdy nebudeme dobrá rodina.
A marně jim vysvětluji, že to není projev nedůvěry, ale spíš projev mé zodpovědnosti a praktičnosti. Ne že bych nevěřila v naši lásku, ale chápu, že láska nezaručuje vždy šťastný konec. Mýlím se? Opravdu v každém manželství téma předmanželské smlouvy lidi tolik rozděluje?
