Svatba je jednou z nejšťastnějších událostí v životě lidí, kteří se navzájem milují.Prstýnky, hosté, gratulace, úsměvy, slzy radosti, dárky. Mimochodem, o dárcích! Vždyť mohou být zcela neobvyklé a nečekané. V den mé svatby s Paulem přinesla tchyně ke stolu dvě dvojčata. Dětem byly sotva čtyři roky. Řekla mi: – To je můj svatební dar. Když budeš mít tyto děti ráda, projdeš zkouškou, zda jsi skvělá matka. Jak to všechno začalo?
S Paulem jsem se seznámil, když jsem končil studia. Byl to zdvořilý, kultivovaný a galantní mladý muž.Nemohla jsem se ubránit zájmu o něj, náš vztah se rychle rozvíjel a brzy jsme se k sobě nastěhovali. Jsem upřímný člověk, takže jsem mu o sobě hned všechno řekla.
O tom, jak jsem vyrůstal ve velké rodině, jak to pro nás bylo těžké.Byla jsem nejstarší dcera, takže na mě padla odpovědnost za výchovu sourozenců. Asi proto jsem později nechtěla mít děti. Moje plány byly úplně jiné, snila jsem o kariéře. Studovala jsem práva a hodlala jsem pracovat ve svém oboru.
Také jsem chtěla se svým milým cestovat po světě a celkově si užívat života, a děti jsou zodpovědnost. Zkrátka jsem nikam nespěchala, Paul chtěl mít potomky, ale dokonale mě chápal a ve všem mě podporoval. Brzy jsme se rozhodli, že se vezmeme. V té době byla sestra mého snoubence opuštěna svým manželem.
Opustil ji kvůli jiné ženě a odjeli do zahraničí. Po nějaké době však požádal svou ženu o odpuštění. Ta mu odpustila a společně odjeli do Německa, kde nechali své děti příbuzným. Navíc se přestali stýkat s rodinou.
Neplánovali jsme příliš luxusní svatbu. Podepsali jsme oddací list a šli do restaurace, kde na nás čekali příbuzní.Během hostiny k nám přišla tchyně se svými dvěma dvojčaty a při pohledu na mě řekla: – To je můj svatební dar. Pokud je máš ráda, znamená to, že se v budoucnu staneš dobrou matkou. Samozřejmě jsem byla v šoku.
Všichni přece věděli, že děti nechci. Mlčky jsem se dívala na dvojčata a do očí se mi draly slzy. Chtěla jsem všeho nechat a někam utéct, ale to nepřipadalo v úvahu, výzvu jsem přijala.
Od té doby uplynulo pět let. Děti rostou jako z vody, jsou slušné, hodné a poslušné a já je mám moc ráda. Bez Ani a Oly si svůj život nedokážu představit. Za tyto okolnosti jsem vděčný i jejich rodičům a tchyni. S našimi dvěma dcerami se nezastavíme. Hodně jsem o tom přemýšlela, život je tak nepředvídatelný.
