S manželkou máme malý domek. Už mnoho let, když přijde jaro, jezdíme tam a zůstáváme, dokud nepřijde chladné počasí. Rádi žijeme blíž přírodě, dýcháme čerstvý vzduch, klid a vše přírodní. Máme malé hospodářství, ale i tak to vyžaduje úsilí. Pěstujeme rajčata, okurky, jahody, třešně, rybíz, maliny, cibuli, cukety, bylinky, mrkev, řepu a angrešt.
O to všechno se stará moje žena, zatímco já pomalu uklízím chalupu, ale i tady mi pomáhá moje milá. Před třemi lety jsem přistavěl druhé patro, altán s grilem, kde se dá večer posedět. Rok jsme přemýšleli o stavbě lázní. Chtěli jsme pozvat rodinu a přátele a udělat si vlastní parní lázně. Ukázalo se však, že je jednodušší o tom přemýšlet, ale je to poměrně obtížné realizovat.
Samozřejmě je těžké dělat to všechno sám. Manželka mi sice pomáhá, jak může, ale má dost vlastních zahradnických a domácích prací, o které se musí starat. Pak jsme se rozhodli požádat o pomoc naše přátele a obvolali jsme skoro všechny, ale všichni byli zaneprázdnění, i když byli všichni v důchodu. Ani o víkendu neměl nikdo ani pár hodin volna.
Bylo to nepříjemné, ale nezůstali nám nic dlužni, zvládli bychom to i bez jejich pomoci. Nezazlívaly jsme jim to, protože jsme se znaly už mnoho let. Nedávno byla stavba hotová a my jsme pozvali manželčiny přátele.
Všechno bylo skvělé: grilovali jsme, dělali parní lázeň, seděli v altánku, pohostili je zeleninou z naší zahrady, dělali saláty a moje žena uvařila spoustu výborných jídel. Celkově to bylo skvělé.Přátelé ocenili vše, co jsme udělali, a my jsme si užili konverzaci.
Zajímavé je, že po těchto setkáních nám začali volat každý víkend. Navštěvovali nás, aniž by utratili jedinou korunu za potraviny, dokonce i za maso. Když byla koupelna hotová, všechny jejich problémy a starosti zmizely a místo toho měli spoustu volného času. Navíc každá taková parní lázeň končila tím, že u nás zůstali několik dní.
Chtěli jsme být sami, byli jsme z těch otravných hostů unavení. Pak začali přicházet bez varování. Moje žena je nemohla odehnat, protože to byli přátelé, ne cizí lidé. Navíc v takové situaci ani nevíte, co říct. „To nám stačí, jít domů? Bylo jasné, že to nikdo neřekne. Pak jsem se rozhodl, že musím vzít situaci do vlastních rukou.
Když příště přišli na návštěvu manželčini přátelé, řekl jsem jim o svých plánech s naší chalupou. Řekl jsem, že se chystáme postavit bazén, a popsal jsem celý pracovní plán. Také jsem řekl: – Stejně sem jezdíte každý víkend, tak to uděláme všechno společně!
A po práci budeme grilovat maso a pak si můžete odpočinout v našem bazénu. když to slyšeli, přestali jezdit a volat.
Pořád nemůžu přijít na to, co je tak těžkého na tom pomáhat přátelům. Manželka byla naštvaná, ale já byl šťastný, že už nemusím nikomu sloužit a ztrácet čas s lidmi, kteří si to nezaslouží.