“Kvůli dědictví po babičce jsme se s matkou pohádaly. Ta mě po 20 letech našla a požádala mě, abych všechno prodal.”

Jmenuji se Alicia. Moje rodinná historie není jednoduchá a příjemná. Když mi bylo pět let, matka a otec se rozvedli. Žádost o rozvod podala moje matka, která si našla jiného muže a pak se znovu vdala. Otec na mě nikdy nezapomněl: platil mi alimenty a bral si mě na víkendy k sobě domů.

Vždy jsem cítila jeho lásku. Poté si otec našel ženu, jmenovala se Veronika. Byla to vdova se dvěma dětmi po prvním manželovi. S Andrejem a Natálií jsme rychle našli společnou řeč. Na každý víkend s otcem jsem se těšil víc a víc. V otcově rodině jsem se cítil jako ryba ve vodě, ani se mi nechtělo domů.

Na druhou stranu měla moje matka dvě děti, chlapce a dívku. S nevlastním otcem se rozhodli začít podnikat, ale něco se pokazilo – přišli o spoustu peněz. Nahromadilo se jim tolik dluhů, že museli prodat svůj velký byt v centru a přestěhovat se do dvoupokojového bytu na předměstí. Pro nás pět tam bylo velmi těsno.

Pak začal můj nevlastní otec pít. Matka šla do práce. Musel jsem se starat o bratra a sestru. Jednoho dne jsem si sbalil věci a přestěhoval se k otci. Pak už jsem matku nikdy neviděl. Jediné, co jsem věděl, bylo, že mi sestru a bratra vzali a matku zbavili rodičovských práv. Můj nevlastní otec zmizel.Znovu jsem se narodil v rodině svého otce. Teta Veronika a její matka, babička Anya, mě zbožňovaly. Roky plynuly. Teď je mi třicet čtyři let. Oženil jsem se a mám dvě děti. Děti tety Veroniky, Andrej a Natálie, se také usadily.

Když zemřela babička Marie, matka mého otce, odkázala mi svůj dům. O rok později nečekaně zemřel můj otec. Protože jsem po babičce dostala dům, odkázal byt Andrejovi a Natálii a auto mně. Jenže to ještě nebylo úplně hotové. Rozhodli jsme se, že ho neprodáme, ale zrenovujeme a vybavíme, abychom tam mohli jezdit a trávit čas s rodinou.
…Když se moje matka dozvěděla, že babička a otec zemřeli, našla si moji adresu a přijela za mnou. Bylo to dvacet let, co jsme se naposledy viděli.

– Slyšela jsem, že ti babička odkázala dům, ale co ti odkázal otec?“ zeptala se mě matka. “Vždyť máš bratra a sestru! Kde je spravedlnost? Musíte se rozdělit. Není to tvoje dědictví, je to společné dědictví po tvém otci a babičce. Všechno prodejte a peníze rozdělíme mezi vás tři.

Ale já jsem řekl, že se o nic dělit nebudu, a požádal jsem ji, aby odešla. Možná to není správné, ale myslím, že jí nic nedlužím. Už to není moje matka, je to žena někoho jiného. Ona i děti, které měla se svým druhým manželem, jsou pro mě úplně cizí. Mám teď bratra a sestru, Andreje a Natálku.
Podařilo se nám dostavět vilu a teď se tam často scházíme. Bereme s sebou i mou tetu Veroniku. Ti všichni jsou moje skutečná rodina.

Related Posts