– Ne, Valerko, ani se mě nesnaž přesvědčit. Nepotřebuji tvou sestru v domě. Zvlášť když je nemocná. Když jí bylo dobře, sotva jsme ukázali nos. A když šla ke dnu, pomoz mi. “No, Loriku, ona je jediná, která mi zbyla.
Vychovávám ji od jejích deseti let. Co mám teď dělat, nechat ji na ulici?” přesvědčoval Valerij svou ženu. Larysa se rozčílila – takhle je to pořád, musím něco rozhodnout. “Nezapomeň, v čí domě bydlíme. V mém, který mi dali rodiče. A ty jsi ten svůj prodal, aby z něj Irina mohla zaplatit zálohu na byt. A kde je ten dům teď? Přesně tak. Prodala ho a všechny peníze utratila za doktory.
Snažila se je ušetřit pro svého milého. A když už bylo pozdě, vzala si ho k sobě. Takže jsem od ní v životě neviděl nic dobrého. Valera také zvýšil hlas. Kdo zaplatil naši svatbu? A kdo přivezl vaše věci v pytlích z města? A tu chatrč, kterou nám darovala ta vaše, za jejíž peníze jsme ji opravili? Nevděčník,” a nervózně přecházel po místnosti. V domě bylo ticho. Ale ne na dlouho. Larysa už klidněji předkládala své argumenty: “No, podívej.
Jednak je upoután na lůžko. Jste na poli nepřetržitě, a to je za druhé. Kdo se o ni postará? Já? Máš vůbec ponětí, co to je? Špinavé pleny, drahé pleny. A kde bych na to vzal peníze? Valera mávl rukou:
“Rozhodni se, Lariso. Jestli odmítneš, odejdu z domu taky. Pronajmu si byt a budu se o Irinu starat sám. A ty si žij, jak chceš. Žádost o rozvod můžeš podat sama,” a vyšel z místnosti. Larysa o tom přemýšlela. Nebyla známá svou krásou a lehkou povahou. Tolik intrik se jí povedlo, aby se mohla provdat za Valerku. Bez mrknutí oka připravila svou kamarádku o dítě v době jejího těhotenství.
A přesvědčila Valerku, že to není jeho syn, ale od přítele na návštěvě. On jí uvěřil a teď se na Galku ani nepodívá. A přitom se měli tak rádi. A Larysa nepracuje, protože kdo by se chtěl hroutit kvůli třem kopějkám.
A Valera je dobrý přítel, vždycky přinese dobré peníze. Co když opravdu odejde? Vrhla se za ním a objala manžela kolem ramen. Jen jsem se zamotala, protože jsem se o ni nikdy předtím nestarala. Přiveď svou sestru, Valero. Ať žije s námi. Třeba jí to ulehčí. Otočil se a se slzami v očích ji políbil:
“Já to věděl, Larouško, já to věděl. Jsi nejlepší na světě. Takže zítra odjíždím. Ty jí zatím zařiď, aby se jí u tebe dobře bydlelo.
O den později přijelo k domu speciální auto a Irinu vynesli na nosítkách. Larysa zalapala po dechu, když ji uviděla. Místo aktivní, tlusté ženy tam byla unavená a hubená žena na nosítkách.
Srdce jí bezděčně probodl soucit. A začal každodenní život. Nejprve Larysa, přemáhajíc své emoce, manželovu sestru utřela, ale po týdnu se vzbouřila: “Už to nevydržím. Musíš jí dávat vodu každých pět minut. Začala jsem ji krmit, nejde to dobře. A já ji musím celou umýt,” stěžovala si manželovi. “No, buď trochu trpělivá. Brzy začne nová léčba, třeba to bude jednodušší,” uklidňoval ji Valera. “Nemůžu ani nikam jít. Ani do kina, ani za kamarádkami. Sedím tu jako pes na řetězu,” plakala. Nakonec ji to všechno přestalo bavit. Zatímco Valera byla v práci, začala Irinu nechávat samotnou.
Vracela se domů pozdě, ještě před příchodem manžela. – “Jen to zkus. Pošlu tě do útulku,” říkala Irině. Ta by pokorně sklopila oči a mlčela. Zřejmě nechtěla vyvolávat hádky mezi manželi. Na podzim poslali Valerije na týden nebo dva sbírat obilí do jiného okresu. Ženy zůstaly samy.
“Dám ti na noční stolek vodu, můžeš si ji vzít, jestli chceš. Neměla bys na sebe močit, jinak budeš mokrá. Já se půjdu projít s kamarádkami. Irina začala tiše škemrat: -“Nechoď, Lariso, prosím. Cítím se opravdu špatně.
A já vám to oplatím. Larisa se ušklíbla:
“Čím? Plínkou? Irina ukázala na kufr: “Otevři ho. Schovávala jsem si ho na horší časy. Larisa spěšně roztrhla nerovný šev a otevřela krabici. Tady jsi utratila své peníze. Jaký řetízek, jaké kroužky – a spěšně si všechno nasadila. Otočila se před zrcadlem – bylo nádherné – a postříkala se parfémem. Tuhle krásu musím ukázat holkám. Ať žárlí.” Irina k ní bezmocně natáhla ruce: “Lariso, slíbila jsi to.
” Ale slyšela jen klapot podpatků na verandě. Larisa přišla domů až ráno, opilá. Takový rozruch nečekala. Dokonce i mladí a pohlední kluci ji zvali k tanci. “Tak jak se máš? Promiň, že jsem se trochu opozdila,” zachichotala se a rozsvítila. A ztuhla. Iryna ležela na podlaze a centimetr od ní se válela rozbitá sklenička. Starší dámy se horečně křižovaly a šeptaly si: Jaké neštěstí.
A Larysa, která se cítila provinile, předstírala smutek. Jen se bála, aby její manžel nezjistil, že Irina byla ten večer sama, zatímco jeho žena tančila. Opatrně šperky schovala. Uplynulo čtyřicet dní.
Valery se vrátil z práce jako obvykle. Larisa rozčileně prostírala večeři na stůl. “No, možná to stačí, Valeriji. Budeme tam všichni. Zvedl hlavu a tichým hlasem řekl: “Je to pravda?” Larisa, která vycítila, že něco není v pořádku, zašeptala. – “Co je pravda? Vstal a upřel na ni těžký pohled:
– Že jsi tu noc nebyla doma?” – “Nevěř nikomu. Irina mi ležela mrtvá v náručí. – Lžeš! Vymýšlíš si. Odcházím od tebe. Už tě nechci vidět. Jsi sobecká ženská s duší hada! Valerij šel navštívit Halynu a svého syna.
A Larysa odjela do města. Není moc hezké, když tě všichni odsuzují, dokonce i rodiče. Prodala dům za hubičku a odešla. Pronajala si byt a užívala si městského života. Když mi začaly docházet peníze, rozhodla jsem se zastavit své šperky. Sama jsem je nemohla nosit. Z prstenů mi okamžitě otekly prsty. Řetízky svědily a z náušnic mě bolely uši. Přinesla všechno své “bohatství” odhadci, který nebyl skoupý a dal jí slušnou sumu.
Byla nadmíru spokojená a rozhodla se, že se bude léčit. Koupila si krásné šaty a různé pochoutky. Improvizovaná hostina skončila v nemocnici. Některá jídla byla nekvalitní. Larysa tak byla ve svých pětatřiceti letech upoutána na lůžko.
Musela se vrátit do rodné vesnice k rodičům a se závistí sledovat šťastné Valeru a Halynu. A vy říkáte, že nic takového jako bumerang neexistuje. Samozřejmě že existuje.
