S manželem žijeme v malé vesnici. Máme rádi hosty. Máme velkou terasu, kde hosté často usínají.
Když jsme byli malí, spali jsme dokonce v kuchyni na matraci, která ustoupila ložnici pro hosty, ale v tomto věku už duše chce pohodlí. Koneckonců šedesátka je vážný věk. Máme dva dospělé syny a dceru.
Naše děti už mají vlastní rodiny. Mladší syn bydlí v sousedním domě a často nám pomáhá s domácností. Starší syn však žije v hlavním městě – bohužel nás navštěvuje jen zřídka. Za tolik let přijel starší syn možná pětkrát nebo šestkrát. Říká, že je příliš daleko.
Myslím, že k nám nejezdí kvůli své ženě – ta se na venkově nudí, pohrdá životem na vesnici a nemá pro nás pochopení. Upřímně řečeno, nevím, čím jsme si její nelibost vysloužili, a minulý měsíc jsme se rozhodli, že je navštívíme.Synovi jsme samozřejmě zavolali a předem ho varovali, abychom se vyhnuli nepříjemným situacím.
Syn nás přijal s radostí. Dokonce se mi zdálo, že jeho žena nějak změnila svůj postoj, protože měla dobrou náladu. Když jsem řekl, že je čas jít spát, syn řekl: – Objednám si taxi. Zamluvili jsme pro tebe hotelový pokoj.
Velmi mě to překvapilo – takhle přijímáte hosty? Bylo vidět, že to všechno zorganizovala snacha.Proč se váš syn rozhodl ji poslechnout? S manželem jsme si promluvili a rozhodli se vrátit. Pokud nás syn nepotřebuje, není co vnucovat.
Když se můj mladší syn dozvěděl, co jeho bratr udělal, řekl, že se s ním už nechce bavit, a teď už asi nemám chuť je zvát k sobě.Nebudu milá násilím, proč se vnucovat? Je možné se takto chovat k rodičům? Cítili byste se jinak, kdyby vás takto hostila vaše dcera nebo syn?
