Mé matce je nyní více než 60 let. Otce jsme ztratili před 15 lety. Zpočátku žila sama ve velkém třípokojovém bytě. Časem však pozvala mě, mého manžela a našeho novorozeného syna, abychom se k ní nastěhovali, protože jsme v té době bydleli v nájemním bytě.
Souhlasili jsme, protože vnouče by pro maminku mohlo být záchranou. Kromě toho by nám také neuškodilo, kdyby nás podpořila. Tak jsme žili. O dva roky později se mi narodil druhý syn. Zdálo se, že je všechno v pořádku. Koneckonců byt byl velký. Máma měla svůj vlastní pokoj, nikdo nikoho neobtěžoval. A tak roky plynuly, naši synové rostli, chodili do školy, měli své vlastní aktivity. Samozřejmě trávili víc času s kamarády než s námi, hlavně s babičkou.
A pak začala maminka fňukat. Začala si vymýšlet nějaké neduhy, aby mohla častěji chodit na kliniku. Nejspíš proto, že ve frontě byl vždycky někdo, s kým si mohla promluvit. V jedné takové frontě potkala nového ctitele. Dobrého starého muže – skoro sedmdesátiletého – jen chudé postavy, protože ho rodina věčně utlačovala.
Ještě z dětství si pamatuji, jak moje maminka krmila a někdy i tahala domů toulavé psy a kočky. Měla tak dobré srdce, že i tentokrát začala pomáhat tomuto muži. Vždycky k nám chodil ve starém, obnošeném oblečení. Říkal, že jeho syn mu bere celý důchod. Došlo to tak daleko, že ho maminka pozvala, aby se k nám nastěhoval. Začalo nám tam být těsno, tak nám máma řekla, ať se odstěhujeme.
Rozhodla se, že chce na stará kolena žít klidný život a ne pořád stát u sporáku a uklízet za ostatními. A jak je to s námi? Starší syn končí školu a plánuje se přestěhovat do hlavního města. Mladší je rozhodnutý jít příští rok na vojenskou školu. Máme nějaké úspory, ale všechny půjdou na zaplacení vzdělání dětí. A teď musíme někde bydlet. Myslím, že si pronajmeme byt. Možná se nám podaří získat prostředky na hypotéku…..
Rozhodli jsme se promluvit si s matkou. Vysvětlila jsem jí, že děti se brzy odstěhují a my s manželem budeme v jiné místnosti a ona si nás ani nevšimne. Navíc už nejsou malé a brzy budou samy potřebovat péči. Pak jim budeme moci pomoci. Ale ona mě nechce ani poslouchat. Vyhazuje nás ven. No, sama to chtěla, tak ať naši pomoc v blízké budoucnosti nečeká.
