Na obálce bylo velkými písmeny napsáno: “Lena přišla domů z práce, prostřela stůl a ona, Nikolaj a její syn Ivan konečně usedli k večeři. Najednou zazvonil telefon a ona viděla, že volá její matka.
Olena lhostejně vypnula zvuk a odložila telefon. “Přece mě nenechají v klidu povečeřet,” pomyslela si a pokračovala v jídle. Olena vždycky věřila, že jí rodiče nic nedali a že všeho dosáhla sama, bez jakékoli pomoci. To, že je teď úspěšnou podnikatelkou a žije ve vlastním bytě, je výsledek její tvrdé práce, takže se nají, odpočine si a pak zavolá matce zpátky.
Během večeře však Lena na matčin telefonát zapomněla. V noci se jí zdálo o otci, jak jí volá a prosí o pomoc. Ráno Lena cítila, že je něco špatně, nezvratně, a zavolala matce.
V telefonu jsem zaslechl pár slov: “Dcero, pojď, tvůj otec tě chce opravdu vidět.” Olena sice matce slíbila, že přijede, ale rozhodla se, že bude ještě dva dny pracovat a pak pojede na víkend k rodičům do vesnice, protože tam nebyla skoro rok – byla to samá práce a žádná zábava. Celý den myslela na svého otce
Olena s ním měla složitý vztah. Její otec měl složitou povahu. Byl proti tomu, aby si Olena vzala Mykolu. A před deseti lety otec náhle přišel za dcerou a zetěm, aby jejich vztah zlepšil. Ale Olena ho přivítala nevlídně, ani se neusmála a druhý den ráno mu podala lístek na zpáteční vlak. Řekla: “Vrať se k sobě domů. Už je nám tu těsno.” Dala mu však mobilní telefon: “Zavolej mi, kdybys něco potřeboval.
Ale v poslední době se otec úplně zbláznil. Už nevolal, neměl sílu. Něco té ženě řekl: “Musíme jít. Otec je otec. Zavolala na pracoviště, vysvětlila situaci a vzala si týdenní dovolenou na vlastní náklady. Ve vlaku bylo horko a dusno. Lena si lehla na bok, odvrátila se od spolucestujících v kupé a nohy si přikryla prostěradlem. Čekala ji noc a zítra bude u rodičů. Její rodná vesnice voněla něčím uklidňujícím. V dusném městě zapomněla, jak voní čerstvý vzduch.
Ale čím víc se Olena blížila k domovu, tím víc chtěla matku a otce co nejdřív obejmout, i když si s nimi ne vždycky rozuměla. Přepadla ji předtucha něčeho nezvratného. Maminka se s Lenou setkala u brány. Podle výrazu její tváře dcera poznala, že se opozdila.
